Ukradené Vánoce Louise Tomlinsona //vánoční kalendář// ✔

🎄18🎄

Ráno po baletu našel Harry vedle sebe v posteli jen prázdné místo. Nejdřív chvíli nevěděl, která bije, pak začal Louise hledat pod peřinou a pod postelí. Nikde nebyl.

Vstal a šel do kuchyně, Cliff byl taky pryč a Louisova skříň byla prázdná. Odešel? Proč? Proč mu nic neřekl? Nechtěl, aby to věděl? Louis jistě nechtěl slyšet Harryho přesvědčování a proto odešel, když spal. Ano, tak to jistě bude. Opustil ho, protože ho omrzel. Ani se neobtěžoval s rozloučením nebo vzkazem.

Šel zpět do ložnice, vzal si svůj deník, kam si zapisoval všechny důležité myšlenky a taky básničky a písničky.

Probudil jsem se sám v tomto hotelovém pokoji
Hrál jsem si se sebou, kde jsi byl ty?
Znovu jsem usnul, v poledne jsem se opil
Nikdy jsem se necítil hůř...

Se slzami v očích napsal první myšlenky, které ho napadly, když ve dveřích od bytu zarachotily klíče.

„Už jsi vzhůru? Myslel jsem, že tě taky překvapím snídaní, takže to asi padá, ale mám ještě eso v rukávu. Už jsem si k tobě přestěhoval oblečení!" Ve dveřích ložnice se objevil rozesmátý modroočko. Prohlédl si Harryho, došel k němu, sedl si na postel a zamračil se.

„Co se stalo?"

„Myslel jsem si, žes mě opustil," fňukl vyšší a Louisovo obočí vyjelo někam do vlasů.

„Cože? Vždyť jsem byl pryč ani ne patnáct minut! Navíc tohle je můj byt, jak bych tě mohl opustit ve svém bytě? Taky nějak nepobírám, jak sis mohl vůbec myslet, že bych tě nechal tímhle způsobem, vždyť tě miluju proboha!" Vyjekl Louis. Tohle nečekal, ale upřímně kdyby se včera probudil dřív, tak by nejspíš taky reagoval dost přehnaně. Ovšem tyhle Harryho konspirační teorie byli na jednu hlavu už trochu moc.

„Prosím tě, pojď sem, ty moje trdlo," Harry se k němu přitulil a nechal se objímat, jako by se z něj stal pro tuto chvíli Louisův plyšák, „víš, že někdy nechápu, jak je možné, že ty topuješ? Jsi neuvěřitelná cíťa," zašeptal mu do ucha a Harry se drze usmál.

„Třeba si to můžeme sem tam vyměnit, když mě přepereš můžeš topovat," ušklíbl se, ale nečekal, že mu Louis chytne ruce nad hlavou a přišpendlí ho tak k posteli.

„Považuje se tohle za přeprání?" Usmíval se modrooký, zatímco Harry se marně snažil osvobodit si ruce. Louis se nahnul nad něj, věnoval mu pár polibků na rty a přesunul se na krk, kde začal tvořit na místě pod uchem malé znaménko.

„Ne, tohle byl podvod, ale - ahh - myslím, že nejspíš udělám výjimku..."

🎄 🎄 🎄

„Fajn. Tohle...bylo...wow." Harry ležel na zádech vedle Louise a oba dýchali tak, že se dokonce mlžilo okno ložnice.

„Jo, wow je docela výstižné."

„Možná se nechám dobrovolně přeprat častěji. Netušil jsem, že umíš být takový."

„Jaký?" Zeptal se Louis náhle zaujatý.

„Tak drsný a taky dost panovačný. Nebylo hezké, jak jsi mě plácl."

„Ale tobě se to líbí. Jsi přesně ten typ, od kterého bych něco takového čekal. Věděl jsi, že mám motorku?"

„Vážně?" Zasvítily Harrymu oči.

„Ne, to jsem si právě teď vymyslel."