Ukradené Vánoce Louise Tomlinsona //vánoční kalendář// ✔

🎄16🎄

„Promiň, co jsi to říkal? Mohl bys mi to zopakovat?" Harry se snažil potlačit úsměv, který se mu usazoval na tváři. Slyšel, co říkal, ale chtěl to slyšet znovu a možná ještě jednou, protože tuhle větu od něj slyšel jen jednou, když spolu poprvé spali a to se nemohlo počítat.

„Ne," odsekl modroočko jednoduše a ani se na něho nepodíval.

„Víš, možná by tě zajímalo, že to nejspíš cítím stejně," omotal mu ruce okolo pasu a rty se jen jemně otřel o jeho krk.

„Vážně? Mě mrzí, že jsem ti to řekl takhle a ne v nějaké lepší a romantičtější chvíli," sklopil oči k zemi.

„Je úplně jedno, kdy ta slova řekneš, vždy budou speciální, když jsou od srdce, ať už je řekneš doma na gauči, v romantické restauraci nebo za noční plavby na výletní lodi. Taky tě miluju a od teď to ode mně uslyšíš každý den, abys na to nikdy nezapomněl," objal ho Harry okolo pasu a Louis mu objetí šťastně opětoval.

A když se pak den nachýlil ke konci, leželi spolu v objetí, povídajíc si o budoucnosti, snech, které měli od dětství a ani nepostřehli, že se noc přehoupla do své druhé poloviny, ale co? Byla přeci neděle...

🎄 🎄 🎄

„Zlato, je ráno, vstávej," Louis otevřel jedno oko a vzápětí i druhé, když zjistil, že Harry stojí u postele s talířem čerstvých croissantů.

„Dobré ráno, kde jsi to vzal?" Ukázal na talíř a povytáhl obočí.

„Dole na ulici v pekárně?" Odpověděl mu Harry otázkou, jako by šlo naprostou samozřejmost.

„A to jsi tam šel jen v pyžamu?"

„Ale jistě, že ne, hlupáčku. Měl jsem na sobě župan," zářivě se usmál a Louis pochopil, že to kudrnatý myslí naprosto vážně.

„Oh bože..." praštil hlavou zpět do polštáře.

🎄 🎄 🎄

„Kde jsi vzal slunečnice? Ty jsi koupil taky v pekárně?" Zeptal se Louis, když vyšel z koupelny po vyčištění zubů a na lince stála váza se slunečnicemi.

„Ne, ty jsem koupil v květinářství vedle," usmál se Harry a pokračoval v umývání nádobí po snídani.

„Proč?" Pohrával si modrooký v prstech s jednou ze slunečnic a zamyšleně přejížděl po jejím okvětním lístku.

„Protože mi připomínají tebe," Harry se otočil a dlaněmi se opřel o stůl, u kterého jeho přítel seděl, Louis se zamračil.

„To je přece hloupost. Jak ti může květina připomínat mně?" Odporoval mu.

„Když jsem s tebou, cítím se jako v horkém letním dnu, je mi příjemně, i když mi tvář hoří vždy, když se usměješ. Jsi jako mé osobní slunce," Louis zvednul jedno obočí a pak se ušklíbl.

„Myslíš jako tak zlatej a teplej?" Rozesmál se a Harry vdechnul čaj, který právě pil.

„Zlatej ano, teplej musíš posoudit sám, ale možná jo, jen vzhledem k tomu, že spolu máme pravidelně sex a jako holka si nepřipadám..." zasmál se kudrnatý a Louis chytil nový záchvat smíchu.

„Takže jsem zlatej a teplej jako slunečnice, to jsem to dopracoval."

„Na to nejlepší místo v mém srdci," vyzdvihl ho Harry za zadek na kuchyňskou linku a šťastně ho políbil.