Ukradené Vánoce Louise Tomlinsona //vánoční kalendář// ✔

🎄3🎄

„Tak jaké jsou dnešní plány? Doufám, že nebudou obsahovat moc chození, protože jinak se mnou nepočítej, z toho včerejška nemůžu pořádně ani stát, natož chodit," Louis měl rychlejší pusu než nohy, takže začal mluvit než vešel do kanceláře a zjistil, že s Harrym mluvil jejich šéf Slater a momentálně na něj oba zírali s otevřenou pusou.

„Ehm, no, tak vidím, že jste se už spřátelili... I když možná víc než bych čekal, ale už jsme probrali vše potřebné, takže... Už-už vás nebudu rušit," vysoukal a tak rychle, jak mu to jeho mohutnost dovolovala zmizel ze dveří.

„Můžeš mi vysvětlit, proč nejdřív nepřemýšlíš než něco řekneš nahlas?" Propálil ho Harry pohledem, který nevypadal zrovna nadšeně.

„O co jde? Co jsem udělal?"

„"Doufám, že nebudou obsahovat moc chození" a "z toho včerejška nemůžu pořádně ani stát, natož chodit", co to do háje bylo? Uvědomuješ si, jak to teď vypadá? Navíc Slater je největší drbna celý firmy." Povzdechl si.

„Promiň. Nevěděl jsem, že je tady i on a neuvědomil jsem si, že to vyzní takhle." Provinile sklopil pohled.

„No jo, ale to už je teď trochu zbytečný, ne?"

„Asi máš pravdu, ale má to i světlou stránku. Nebudou tě otravovat kolegyně!" Zasmál se Louis, věnoval Harrymu jeden drzý úšklebek a ten se s úsměvem trochu začervenal.

„A odpovíš mi teď na tu otázku?" Zeptal se po chvíli modroočko a přiměl tak Harryho opět se odklonit od monitoru.

„Dnes mám pro tebe vymyšleného něco méně namáhavého a doufám, že se ti to bude líbit, ale co to je ti neřeknu, protože je to překvapení," vyplázl na svého kolegu vyšší jazyk a ten si odfrkl. Nebyl zrovna trpělivost sama, ale byl si jistý, že Harryho nepřesvědčí, takže mu stejně nezbývalo než počkat.

🎄 🎄 🎄

„No ty ses musel zbláznit!" Vyjekl Louis, když uviděl Harryho, jak platí u půjčovny bruslí muži obsluhujícímu kluziště.

„Copak bojíš se? Nebo snad neumíš bruslit?" Ušklíbl se kudrnatý a Louis výrazně polknul.

„Nebojím se a jistěže bruslit umím, jen... dlouho jsem na ledě nestál," vzal do rukou bílé brusle, které mu Harry podal a podíval se na velikost.

„Jak víš, jakou velikost mám?" 

„Jen hádám?" Pokrčil rameny kudrnač a sám si začal zavazovat vlastní brusle. Louis si sednul na lavičku vedle něj a nazul si ty své. Padly mu jako ulité, bylo skoro děsivé, že to Harry odhadl tak přesně.

„Tak jdeme?" Na bruslích Harry vypadal ještě vyšší a Louis si vedle něj přišel nepatrně.

„Asi ano," odpověděl trošku roztřeseně a stejně neohrabaně jako kudrnatý došel ke kluzišti.

Harry, jen co vstoupil na led, začal elegantně klouzat a dělat osmičky.

„No tak, Lou! Pojeď!" Z Harryho hlasu bylo znát, jak si jízdu užívá a tak si Louis dodal odvahy a rozjel se napříč ledem. Jenže zapomněl, jak se brzdí, takže než mohl narazit do plotu kluziště, zavrávoral a spadl přímo na zadek.

„Louisi! Jsi v pohodě?" Dojel k němu hned Harry a pomohl mu na nohy.

„Myslím, že si příště nechám bruslení klidně ujít, protože zítra si určitě nesednu."