Ukradené Vánoce Louise Tomlinsona //vánoční kalendář// ✔

🎄6🎄

Louis se probudil ve své posteli na zvuky něčí přítomnosti z kuchyně a proto hned vstal. Všiml si, že má na sobě stále včerejší tričko a nepatrně se zamračil. Když vešel do kuchyně uviděl jen záplavu kudrnatých vlasů vyčuhující zpoza otevřené lednice.

„Harry?" Zmateně zamrkal protíraje si oko. Kudrnáč sebou výrazně cukl a vypadalo to, že se leknutím praštil hlavou o vrchní polici v lednici.

„Au. Uh, dobré ráno. Nechtěl jsem tě vzbudit, jen jsem se díval po něčem ke snídani." Poškrábal se na zátylku a zavřel ledničku.

„To je v pohodě- asi? Co tady vlastně děláš?"

„Nepamatuješ si? Včera večer jsem tě doprovodil domů, tys mě pozval na chvíli dál a navrhl, že bychom si mohli dát víno, řekl jsi mi, kde to víno najdu a tak jsem pro něj došel, jenže než jsem se s ním vrátil, tys usnul v křesle." Kdyby si Louis nepřekryl obličej dlaněmi, viděl by s jakým něžným pohledem Harry tato slova pronášel.

„Bože, promiň. Tohle je tak trapný. Určitě sis od toho pozvání něco sliboval a já pak vytuh-umh-" Harry uťal jeho omluvy a další nesmyslné blábolení jednoduchým způsobem. Přiložil mu ukazováček na rty a usmál se.

„Nic jsem si nesliboval, ale i kdyby ano, tak pohled na tebe spícího během pouhých pěti minut tak tvrdě, že jsem tě mohl v klidu přenést na tvoji postel a tys jen něco zamumlal, by vyvážil cokoliv, co bych si slibovat mohl."

Louis se začervenal, když byl Harrymu náhle blíž než kdy jindy.

„Jestli mě chceš přivést do rozpaků, tak pokračuj, ale radši mi řekni, co máš dnes v plánu," odtáhl se od něj se smíchem a Harry pokroutil hlavou. Provokatér.

„Nevím, jestli ti to mám říct, protože by ses mohl leknout a pak bych prohrál naši sázku," ušklíbl se Harry a Louis se zašklebil.

„Já se jen tak něčeho neleknu, ale tu sázku i tak prohraješ."

„To se ještě uvidí!"

🎄 🎄 🎄

Stáli před vánočně vyzdobenou budovou útočiště pro lidi bez domova a Louis už se vůbec netvářil tak sebevědomě.

„Připravený udělat první dobrý skutek těchto Vánoc?" Harry si modroočka přeměřil pohledem.

„Mám na výběr?"

„V podstatě ne," uchechtl se vyšší a pobídl Louise dovnitř.

„Dobrý den, slečno Dickensonová, rád vás zase vidím!" Pozdravil Harry už od vchodu postarší ženu.

„Harry! Těšila jsem se, že se zase ukážeš... A kdo je ten sympatický mladík s tebou?"

„Dobrý den, jsem Louis, Harryho kolega, přišel jsem s ním, abych taky udělal nějaký dobrý skutek."

„Oh, to je od tebe moc milé Louisi, pojď, můžeš nalévat příchozím polévku, jestli chceš," žena ho obdařila vřelým úsměvem a Louis jí ho nesměle oplatil.

Po třech hodinách nalévání polévky už v hrnci zbývala poslední porce a modrooký se cítil jako nikdy předtím. Na hrudi měl hřejivý pocit, byl hrdý na to, kolika lidem dnes udělal radost.

„Dobrý den, dáte si polévku?" Nabídl staré ženě v ošuntělém kabátě a ta se na něj vděčně podívala.

„Děkuji ti chlapče. Bůh ti žehnej."

„Přeji veselé Vánoce, madam."

„Veselé Vánoce, hochu. Veselé Vánoce."