Před několika dny jsem se v klidu procházel Příčnou ulicí, když jsem zaznamenal něco naprosto neočekávaného. Tetovací salon!
Ze zvědavosti jsem nakoukl dovnitř. Mudla by nepoznal, že jde o čarodějný salon. Na stěně byly vyobrazeny různé motivy.
Nějakou dobu jsem si je prohlížel, než jsem zaznamenal přítomnost cizí magie. Rychle jsem se otočil. Za mnou stál kluk, asi kolem dvaceti, vysoký, modrooký a černovlasý. Z toho, co jsem mohl viděl přes hábit byl dost vypracovaný. Prostě můj typ.
"Můžu Vám nějak pomoci?" zeptal se týpek sametovým hlasem. Až mi z něj přejel hrot pokušení přes záda. S ním bych si dal říct...
"Vlastně ano. Nějakou dobu jsem o tetování uvažoval. Ale trochu se děsím, že to bude bolet. A mohl bych si prohlédnout nějaké oblíbené motivy?" zeptám se ho. Vlastně jsem o tetování začal uvažovat, až při pohledu na něj.
Po ujištění, že to opravdu nebolí mi pomohl vybrat jedno tetování. Byl to Anch, ale jeho spodní strana vypadala tak trochu jako meč nebo nůž. Jeho zhotovení na mém levém rameni trvalo asi třicet minut, přestože měl velikost dlaně.
Odešel jsem spokojen, ale i trochu smutně. Měl jsem si nechat nějaký čas na rozmyšlenou. Takhle nemám možnost ho znovu vidět. Přišel jsem domů a, dle jeho doporučení, jsem si na bolestivé tetování přiložil mraženou zeleninu.
Ráno mi přišlo, že se mi to tetování posunulo výš. Celý den mě rameno svědilo. Bylo to opravdu dost otravné. Snažil jsem se si toho nevšímat, ale moc to nešlo. Až díky práci jsem na veškeré nepohodlí zapomněl.
Tetování jsem si znovu všiml až večer. To tetování se hýbe! Jsem si jistý, že jsem si ho nechal udělat na lopatku, ne přes rameno, jak je nyní. Zítra si za tím fešákem zajdu znovu. Snad mi řekne, co a jak.
Odcházel jsem zklamaný, opět. Alespoň vím, co ten posun znamená. Podle toho chlápka se tetování posouvají na nejvhodnější místo na těle. Také špičatá tetování následně fungují jako jakési magnety k určitému předmětu či osobě. Ukazují buď osoby, které nás milují, nenávidí nebo nám jsou souzněni. Nelámal jsem si již s pohybem tetování hlavu, spíš mi dělalo starosti, jaký druh magnetu bude.
Cestou domů jsem se stavil v mudlovské čajovně, protože tam je něco, čemu říkají internet. Ano, mohl jsem se přemístit domů, ale opravdu nechci riskovat odštěp, byl jsem opravdu nesoustředěný. Abych získal alespoň nějakou mlhavou představu o možném typu magnetu, zjistil jsem si, po pomoci několika mudlů, co vlastně onen symbol znamená. Prý by to mělo znamenat 'život', takže bych mohl najít partnera pro život. S tím vědomím jsem se již mohl nenápadně přemístit domů.
Několik dní jsem si pohybu tetování moc nevšímal. Posun jsem zaznamenával hlavně pomocí svědění. Přibližně po týdnu mě tetování přestalo svědit, neboť se již usadilo na mé levé dlani.
Stále zůstávalo ve stejné pozici, dokud jsem z jistých důvodů nedorazil na Příčnou ulici. Jakmile jsem se ocitl mezi lidmi, tetování se začalo točit a svědit. Po chvilce, když se zastavilo, jsem se rozhodl tetování následovat. Nejprve mě vede k obchodu 'é', následně zatočí ke 'Krucánkům a Kaňourům', naposledy mě vedl směrem k tetovacímu salonu.
Před dveřmi jsem zaváhal. Měl jsem strach. Opatrně jsem nakoukl dovnitř, ale nikoho nevidím. Vejdu a náhle mě někdo přirazí ke stěně. Šokem zavřu oči a očekávám naráz kletby.
"Kdo jsi a proč mě sleduješ?" zavrčí mi do ucha povědomí hlas. Ten hlas! Ten znám! Pomaličku otevírám oči a opravdu. To je ten nádherný tatér! Super! Vidím, jak zaváhá.
"Omlouvám se, jestli jsem tě vyděsil. Táhlo mě za tebou to moje tetování, které jsi mi udělal na lopatku. Tvůj kolega mi řekl, že taková tetování fungují jako magnety. Ten symbol značí 'život'. " vysvětloval jsem rychle. Ještě jsem se mu představil, protože by měl znát mě jméno, jestli opravdu je mým životním partnerem.
"Aha... Ty jsi ten s tím Anchem, že? To by mnohé vysvětlilo. Tvé rádoby nenápadné okouzlené pohledy opravdu nenápadné nebyly. A ano, i mně to k tobě táhlo, ale myslel jsem, že jsi okouzlen tetováním, ne mnou," řekl potěšeně, "ale nemysli si, že si s tebou hnedka něco začnu. Nejdříve se musíme víc poznat, tudíž očekávám alespoň tři rande, teprve poté to můžeme zkusit dát dohromady! Mimochodem, já jsem Tayler."
Já toho kluka fakt miluji. Je celý k nakousnutí. Hlas, vzhled, chování i jméno. Toho se nevzdám! Jeho prohlášení, že se musíme poznat mě opravdu potěší. Těch několik, se kterými jsem byl dřív, byli tím typem chlapa, který se s tebou vyspí, ale nějaké vztahy nechce.
"Dobře, s tím souhlasím. Takže... První rande si domluvíme třeba na zítra? Znám jednu dokonalou čajovnu nedaleko... Tedy, pokud ti nevadí, že to je mudlovská čajovna..." okamžitě se mi vybaví ona čajovna. Na první rande je opravdu ideální.
Tayler souhlasil. Rande dopadlo opravdu dobře. Zjistil jsem, že se mnou chodil do Bradavic, avšak o dva ročníky níž. Byl se mnou v havraspáru, nechápu, že jsem si ho nikdy nevšiml. Pravda, ve škole jsem koukal spíš po starších, zkušenějších klukách... Byla to chyba, mohl jsem ho poznat dřív.
Od toho osudového tetování uběhlo několik let, a i přes několik větších hádek jsme stále spolu.
ČTEŠ
Povídky, aneb když Laik píše (POZASTAVENO)
FantasyV knihovnickém kroužku dostáváme za úkol psát různé povídky, dle toho, jak se dohodneme. Jedná se tedy o jednodílné příbehy, které na sebe nenavazují. Budou nejspíš vycházet ob středu, neboť kroužek je v úterý na na napsání máme dva týdny. Povídky...