Vytvořeno při hodině Anglického jazyka
spoluautor Anežka BaslováByl nádherný letní den a my jsme se rozhodly jít na procházku. Při procházce jsme se dostali k malému, světlému, skoro až pohádkovému lesu s magickou atmosférou. Vešli jsme a hned jsme viděli několik veverek, pobíhajících po stromech, a podél cesty byla řada hub, které jsme snědli. Náhle se vše zdálo vtipnější a barevnější.
Jak jsme pokračovali dál, náhle se zjevila staře vypadající poštovní schránka, zjevně bez příslušného domu. Při bližším zkoumání jsme si všilmi mochomůrkového domku. Jakmile jsme se ho dotkly, zvětšil se do velikosti několika patrového domu. Měl šest ložnic, dvě koupelny, kuchyň, obývák a krásnou vstupní halu. Na zahradě, obehnané okrasným bílým plotem, jsme měli jahody a houby. Naším novým domem nás provedl elf, který jak se později ukázalo byl náš majordomus.
Když se ukázalo že nám houby kradl, naštvané jsme mu svázaly ruce a vzali ho do lesa co byl poblíž, s úmyslem ho zavést tak daleko, aby se nemohl vrátit zpět. Po cestě jsme potkali obřího medvěda, měl obří rudé oči, čumák od krve a za jeho drápy se skrývaly kusy čerstvého masa. Bylo nám jasné, že je velice naštvaný, že jsme vstoupili na jeho území. Ani jsme se nemuseli dlouho rozmýšlet a elfa jsme kopli k medvědovi. Dali jsme se na útěk, bylo nám ale jasné že zpět do domku se nemůžeme nyní vrátit, ne s medvědem za patami.
Po delším běhu jsme se ocitly před obří branou, zřejmě naše jediná šance jak se dostat z jeho spárů. Rychle jsme tedy vběhli do zahrady a dveře zavřely. Nečekali jsme co tam najdeme, jedovaté rostliny, masožravé květiny měřící co dospělý člověk a největší překvapením byly řady plné zeleného štěstí, marihuany. Něco málo štěstí jsme si vzali s sebou.
Prošli jsme celou zahradu až k černé obří zdi, nevím proč ale instinktivně jsme třikrát poklepali na černou umouněnou cihlu, k našemu překvapení se objevily staré ozdobné dveře. Po otevření jsme zjistili že jsme na zadní straně naší zahrady za domem.
Zbytek života jsme strávili v opojení z hub Lysohlávek a marihuany.
ČTEŠ
Povídky, aneb když Laik píše (POZASTAVENO)
FantasiaV knihovnickém kroužku dostáváme za úkol psát různé povídky, dle toho, jak se dohodneme. Jedná se tedy o jednodílné příbehy, které na sebe nenavazují. Budou nejspíš vycházet ob středu, neboť kroužek je v úterý na na napsání máme dva týdny. Povídky...