Povídky, aneb když Laik píše (POZASTAVENO)

Omegaverse

Šel jsem zrovna přes náměstí směrem do školy, když jsem to ucítil. Byla to vůně, ze které se mi sbíhaly sliny a zároveň se mi v hlavě vybavila postel. Bezhlavě jsem sledoval vůni kuřete, dřeva a sena. Vůně mě zavedla do jedné odlehlé uličky nedaleko školy. Byl tam chlapec, který mi byl rozhodně povědomý. Na zemi u jeho nohou byla krabička s léky na útlum Heatu. Jakmile jsem si uvědomil, že na něj přišel Heat, okamžitě jsem si vzal vlastní léky na potlačení Rutu.

Co mám sakra dělat!? Když ho tu nechám, někdo ho znásilní! Ale v tomhle stavu je schopen znásilnit on mě! Jedinou možností je odnést ho do bezpečí a počkat, až mu Heat odezní... Což může trvat i několik hodin...

Opatrně jsem ho vzal do náručí. Nemohl jsem si pomoct, ale neustále jsem musel vdechovat tu omamnou vůni jeho feromonů. Koho mi jenom připomíná? Znám ho... Vím, že ho znám... Ale kdo to je? Zatímco jsem přemýšlel nad tím, odkud ho znám, dorazil jsem ke mně domů. Opatrně jsem ho uložil do jedné z volných ložnic, když jsem si to uvědomil! To je přece bratr Takahira! Proč mi to nedošlo dřív?

Rozhodl jsem se pro jistotu Takahirovi zavolat, kdyby náhodou bratra nebo mě hledal. Ještě jsem ani nestihl vytočit jeho číslo, když mi začal zvonit mobil. Takahiro.

„Ahoj, Takahiro..." ani jsem nestihl dokončit větu, když jsem byl přerušen. „Akihiko, neviděl jsi náhodou někde Misakiho? Nikde ho nemůžu najít. Pár bloků od školy jsem našel jeho prášky, ale on tam nebyl. Co když ho někdo unes a znásilnil!" panikařil Takahiro.

„Bože, Takahiro, uklidni se! Misakiho jsem našel já. Nebyl zrovna ve své kůži, jestli mně chápeš. Neodvážil jsem se ho tam nechat, tak jsem ho pro jistotu vzal ke mně. Je zrovna v jedné z ložnic." Vysvětlil jsem mu v klidu. „Nevíš čistě náhodou, jak dlouho mu obvykle jeho Heat trvá? Sice jsem si vzal prášky, ale opravdu nechci nic riskovat. Mimochodem, nevěděl jsem, že je Omega. Měl jsem za to, že ve tvé rodině jste byli všichni Bety..."

„Máš více méně pravdu, Akihiko," odpověděl Takahiro, „avšak, alespoň dle rodičů, byla jedna naše babička Omegou," řekl zamyšleně. Jeho nejistotě se nedivím, jejich rodiče zemřeli již dávno. Po chvilce mi Takahiro konečně odpověděl na otázku ohledně Misakiho Heatu. „Ptal ses na Misakiho Heat, že? Promiň, ale pokud se nemýlím, je toto jeho první cyklus. Jsem rád, že jsi ho odnesl do bezpečí," prozradil Takahiro.

„Teď jsem si uvědomil... Co vlastně dělal před naší školou? Neměl už být doma?" zeptám se zvědavě, zatímco jdu zkontrolovat Misakiho. Přeci jen, je to jeho první Heat, někdo by na něj měl dohlédnout. „Oh... Vlastně šel za mnou. Zapomněl jsem mu připravit jídlo, a protože jdu hned po škole do práce, chtěl jsem mu dát nějaké peníze, aby si nakoupil." Vysvětlil.

„Hele, Takahiro, budu končit. Chci Misakiho zkontrolovat. Zůstanu s ním, dokud mu to neskončí. Zatím ahoj." Ukončil jsem narychlo rozhovor.

Nepozorovaně jsem vstoupil do místnosti. Jakmile jsem pohlédl na obsazené lůžko, ztuhl jsem šokem. Čekal jsem hodně, ale toto ne. Misaki ležel na dece a dělal si dobře... OK, to není tak šokující. Je to Omega v Heatu... Co jsem nečekal bylo to jméno, které neustále horečně šeptal... Moje jméno!

Všechna moje předsevzetí vyletěla oknem a mě začaly ovládat mě Alfa pudy. Než jsem si uvědomil, co dělám, již bylo pozdě cokoliv zastavit. Obzvlášť když Misaki kat ochotně spolupracoval. Stihl jsem si ještě vzpomenout na kondom. Je mi jasné, že Misaki by nebyl nadšený, kdyby svůj první Heat odnesl dítětem... Sám nechápu, jak se mi povedlo se ovládnout a neoznačkovat si ho. Vše ve mně křičelo, že on je můj a jenom můj.

Když jsme skončili začalo svítat. Misaki úplně odpadl, ale i ve spánku mě odmítal propustit z jeho objetí... Ne, že bych si stěžoval. Ani si nevzpomínám, že bych usl, ale nejspíš jsem opravdu usnout musel, neboť mě probudil až Misakiho překvapený a zároveň i vyděšený výkřik mého jména.

„Usagi-san?! Co se mi stalo? Jak jsem se sem dostal? Kdo to vůbec jsem? Moment... Proč jsem nahý?! A proč jste nahý Vy? Bolí mě celé tělo... Proč si na nic nemůžu vzpomenout?" zasypal mně okamžitě hromadou otázek, až mi přecházel zrak.

„Víš, Misaki... Našel jsem tě u školy, začal ti Heat a já jsem se neodvážil tě tam nechat. Odnesl jsem tě tedy ke mně domů. Neboj, Takahiro ví, že tu jsi. Já se omlouvám... Zvítězili nade mnou pudy, a nakonec jsme měli sex." Všiml jsem si, že Misaki úplně zbledl a začal si kontrolovat krk. To zabolelo, když vezmu v potaz, že mě technicky vzato svedl. „Buď v klidu, neoznačkoval jsem tě, ani není riziko potomka, neboj." Oznámil jsem mu s nepatrným nádechem bolesti v hlase.

„To je dobře. Rozhodně o pouto ani o potomka nestojím. A už vůbec ne, jestliže to má mít co dočinění s tebou!" řekl rozhodně. Proč jen mu to nemůžu uvěřit? Nejspíš, protože vypadá tak smutně a zklamaně? Nebo protože si pamatuji jeho tvář, když nevědomky šeptal mé jméno?

„Samozřejmě... Asi bude nejlepší, když tu alespoň týden zůstaneš. Ani jeden z nás netuší, jak dlouhý tvůj cyklus bude. U mě alespoň víš, že ti neudělám dítě, ani tě neoznačkuji. A prosím, slib mi, že kdykoliv dostaneš Heat, že za mnou přijdeš... samozřejmě pouze do doby, než si najdeš nějakého partnera..." Už zase má ten smutný výraz. Ale proč? Nechce tu bydlet? Nebo nechce jiného partnera? Nebo co?

„Dobře, zůstanu tu týden. Odpovíš mi prosím ještě na jednu otázku? Co jsem udělal, že ses přestal ovládat? Znám tě už dobře, Usagi-san, je mi tudíž jasné, že jen tak by ses se mnou nevyspal... Zvlášť když miluješ mého bratra..." řekl stydlivě a zároveň zvědavě.

„Když ti to řeknu, budeš se zlobit, nebo mi nebudeš věřit a začneš mě nenávidět... Jsi si jistý, že to chceš vědět? A proč si sakra myslíš, že miluji Takahira??" otážu se překvapeně. Já že mám milovat Takahira? Pravda, je hezký, sice je Beta, ale o to mi nikdy nešlo... Pokud se nepletu, Takahiro nejspíš tuší, co ke mně Misaki cítí... A také mně zná, ví, že mu nikdy nic neudělám... Pohlédnu na Misakiho, který vypadá překvapený mou poslední otázkou.

„Jsem si jistý, prosím, řekni mi to. A to, že miluješ mého bratra je jasné každému, kdo si všimne tvého výrazu, když s ním mluvíš... Nechápu, že si toho brácha nevšiml..." prohlásí potichu. Rozhodl jsem se přemístit nás do obýváku. Furt je to lepší než ložnice... alespoň pro Misakiho.

„Dobře tedy. Po tom, co jsem tě uložil do postele, jsem šel zavolat Takahirovi, aby věděl, kde jsi. Když jsem zjistil, že je to tvůj první Heat, rozhodl jsem se tě pro jistotu zkontrolovat. Když jsem vešel, zrovna sis dělal dobře..." vysvětlím. „Tak to tedy nemáš moc velké sebeovládání, když tě rozhodí vidět Omegu masturbovat," podotkne Misaki. „Nenechals mě domluvit," pokračuji, "to, že sis dělal dobře mě nerozhodilo zdaleka tolik, jako to, cos při tom říkal," dovysvětlím. To ho opravdu překvapí. „A co... co jsem říkal?" zeptá se opatrně. „Ty... šeptal jsi jedno jméno... mé jméno..."

„COŽE? TO JE BLBOST! Proč bych to dělal?" začal vyvádět. Přesně s tím jsem počítal, proto jsem mu to nechtěl říct. „Já nevím proč, to bys měl vědět ty." Podotknu opatrně, protože se snažím udržet vztek na uzdě. Přesto se mi nepovedlo udržet feromony.

„U-Usagi-san... Co to děláš? Je mi nějak horko... Co se mi děje?" okamžitě reaguje Misaki. Zaznamenám, že mu zčervenaly tváře a jeho oči ztmavly touhou. On opravdu reaguje na moje feromony, nebo začalo další kolo? Misaki ke mně přistoupil a začal mě líbat. Za chvilku jsme skončili na gauči bez oblečení. „Oh... Usagi-san! Kousni mě!" prosil Misaki ve víru vášně. Je mi jasné, že po probuzení by toho okamžitě litoval a vyčítal mi to. Snad mě brzo požádá i bez Heatu. Nebo ať si někoho najde...

Měsíc uběhl rychle, ale opravdu to vypadá, že Misaki reaguje na mé feromony. I po týdnu, co je nejdelší doba cyklu, stále dostával Heat, v případě, že jsem použil feromony. Přes všechny očité důkazy, že k sobě patříme, jsme se stále nespárovali. Důvod? Misaki. Ale já se nevzdám. Jednou si ho označkuji.