Povídky, aneb když Laik píše (POZASTAVENO)

MOLOCHŮV SVĚT

  Jako vše nové, i tento svět musel začít zničením toho starého. Na nový svět jsem se velice těšil. Svědci byli zotročeni, má armáda připravena, už zbývali jen Jezdci. I já, Moloch, se musím řídit pravidly, obzvláště těmi velice starými a mocnými.
  Došel jsem do středu nejstaršího hřbitova ve Sleepy Hollow, kde jsem vlastní černou krví nakreslil pentagram. Připravil jsem si čtyři pečetě a započal jsem rituál. Zlomil jsem první pečeť za prohlášení: "Pojď a pohlédni!" V tom okamžiku se z pentagramu vynořil bílý kůň s jezdcem, který držel luk. Jemu, Moru, jsem dal věnec dobyvatele, aby dobýval. Mor se zastavil přímo přede mnou a trpělivě čekal na své bratry.
  Za stejného prohlášení jsem zlomil i druhou pečeť. Z pentagramu se vynořil další kůň s jezdcem, tentokrát byl kůň ohnivý a jezdec získal moc odejmout zemi mír. Válka, ano, velice zaneprázdněný jezdec. Zastavil se vedle Moru a též trpělivě čekal.
  Znovu jsem prohlásil: "Pojď a pohlédni" a zlomil jsem třetí pečeť. Vynořil se černý kůň, jehož jezdec měl v ruce váhy a mumlal si: "Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech." I tento jezdec, Hladomor, se zastavil a čekal. Čekal na toho posledního z nich.
  Chopil jsem se tedy čtvrté pečetě a za opětovného prohlášení jsem ji zlomil. Vyjevil se kůň sinavý, a jméno toho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstává za ním. I on, nejvytíženější ze všech, se zastavil a čekal na příkazy.
  Všechny jsem si hrdě prohlédl a následně spustil démonskou řečtinou. "Dnes je ten den. Dnes dobudeme svět, abychom ho znovu sestavili k obrazu svému. Zničte každou dobrou duši a tu zlou si zotročte. Když nás chtěli, mají nás mít. A nyní... Válko, ty si vem na starosti Ameriku, Hladomore, ty Afriku a Austrálii, Dobyvateli, ty se můžeš vyřádit na Evropě a Asii. S Válkou půjdou čarodějnice, s Hladomorem potomci Belphegora, a s Morem půjdou Luciferovi potomci. Běžte a ničte! Způsobte chaos a zmar!"
  Za okamžik se všichni dostali na svá působiště a převrat započal. Dobro nemělo šanci. Svět se okamžitě začal rozpadat. Mnoho lidí bylo zotročeno a jen 20 % z celé populace byla zabita. Smrt se téměř nezastavila. Do dvou dnů bylo dokonáno a já mohl začít se stvořením nového světa.
  Nejprve bylo třeba zničit města. Telepaticky jsem kontaktoval mého agenta, Archanděla Uriela, aby rozpoutal nějakou pohromu u velkých měst. Do půl hodiny se Uriel objevil po mém boku a společně jsme skrz jeho zbraň sledovali způsobené pohromy. Přímořská města byla stržena tsunami, horská města pohřbili laviny, všechny sopky, i ty dávno mrtvé, náhle vybuchovaly, po celém světě nastala zemětřesení vysoké úrovně a vytvořila se tornáda i na územích, kde nikdy nebyla. Musím říci, že byla zábava to sledovat.
  Chvíli jsem si tu zkázu s úsměvem prohlížel a pak jsem začal tvořit. Sopky jsem nechal, jak byly, jen jsem je zvětšil a přidal i několik dalších. Z řek jsem udělal jen potůčky, moře a oceány se staly jezery a rybníky. Hory a pohoří jsem několikrát zvětšil. Rozšířil jsem i lesy a přidal do nich několik druhů nebezpečných rostlin i živočichů. To odporně čisté, alespoň na mne čisté, ovzduší jsem naplnil sírovými výpary, díky nimž nebe získalo narudlý odstín.
  Následně jsem přestal a přemýšlel, co dalšího ještě udělat. Nic mě nenapadlo, avšak i pozdější napady mohu realizovat. Zatímco jsem přemýšlel, vrátila se vojska, která si nový svět zálibně prohlížela a pokyvovala hlavou. Otočil jsem se na ně a prohlásil: "Vedli jste si dobře, sluhové moji. Máte rozchod." S tím jsem se otočil a vydal se najít nejlepší místo pro můj nový brloh. To jsem našel uvnitř jedné z rozbořených pyramid. Má krutovláda mohla započít.