Povídky, aneb když Laik píše (POZASTAVENO)

Minulé životy

Povinná slova: krypta, dárkové balení, šála, drobek, dinosaurus, akvarijní rybičky, zlato, igelitka, vlak

Byl pozdní večer, první Máj a Daphne byla znovu sama. Ne, že by jí to vadilo, vždy byla samotářka, ale když sledovala svoji kamarádku Cornelii, kterak si jde tento den užít s dalším z jejích kluků, bylo jí ze sebe líto.

Co blázníš, holka, vždyť si vzpomeň, co se ti stalo pokaždé, když jsi nějakého přítele měla! Chceš tu bolest zažít znovu? Ne, dávno zjistila, že nejlepším přítelem, kterého mohla získat, byla její akvarijní rybička Drobek. Její Drobek jí alespoň nemůže nikdy ublížit. Řekla si, že když je ten první Máj, mohla by si alespoň zkouknout nějaký romantický film.

Po několika minutách přebírání její zásoby filmů si pustila „Troju" s Bradem Pittem z roku 2004. Trochu si poplakala a za chvilku usnula. Zdál se jí velice zvláštní sen...

Přišla domů z práce, byla průvodčí ve vlaku, když si uvědomila, že někde založila dárkové balení pro jejího přítele Eduarda. Rozhodla se proto vrátit. Zavázala si šálu kolem krku, neboť byl leden a ona opravdu nesměla onemocnět, a vyšla z domu. Jen co se otočila, ztuhla. Nebyla totiž v Salemu, kde žila od svých 25 let, ale v antické Troji.

Samozřejmě začala panikařit. Kde jsem? Jak jsem se sem dostala? Jak se dostanu domů? Všechny tyto otázky jí okamžitě vyskočily v hlavě. Už se rozhodla vyjít do ulic, když kolem ní projelo množství vojáků. Přestože neumí řecky, navíc starověkou řečtinou, rozuměla všemu dokonale, jako kdyby mluvili anglicky.

„Hej, ty tam," zvolal jeden z vojáků, „hledá tě paní Helena. A hni s sebou!" Daphne se okamžitě vydala do jednoho domu. Vůbec jí již nepřišlo divné, že jim rozumí, má jejich šat a ví kde, co je. Prostě se chovala, jako by zde žila odjakživa.

Zrovna vycházela z pokoje paní Heleny Trojské, když vypuklo peklo. Jedna z jiných otrokyň ji rychle odtáhla do staré tajné krypty, kde byly ostatky všech panovníků. Ve strachu spěchala dál, až neslyšela nic než vlastní dech. Teprve, až když se konečně vysílena zastavila zjistila, že se nachází daleko v kryptě, která stále nebyla pořádně prozkoumána, neboť byla velmi hluboká a muži se neodvažovali postupovat dál než několik desítek metrů od poslední louče.

Trvalo dlouho, než si Daphniny oči zvykly na tmu. Jakmile se tak stalo, ztuhla hrůzou. Přibližně půl metru od jejího obličeje byla obrovská bytost. Die, chraň mě, je zde drak! Co mám dělat? Rozhodla se pomalu ustupovat zpět do krypty před dávno mrtvým dinosaurem. Jak couvala, zaznamenala něco lesklého ve stěně. Na moment zapomněla na pozůstatky „draka" a vydala se zkoumat to lesklé cosi. Byly to nějaké kameny, které jí byli velice povědomé. Chvilku je pozorovala, když jí to došlo. Zlato! Pravé zlato! Když se mi podaří přežít, budu bohatá! Již nikdy žádné uklízení po ostatních!

Jak se radovala z bohatství, které našla, nezaznamenala pohyb za sebou. Zaslechla však lehké otření kovu o kov, jako kdyby někdo vyndával dýku z pochvy. Rychle se otočila, avšak bylo pozdě. Stihla jen zaznamenat tvář svého vraha...

Probudila ji ostrá bolest u srdce, přesně v místě bodnutí. Tam je přeci ta dávná jizva. Ani nevím, kdy se mi to zranění přihodilo. Co to asi znamená? Ráno si zašla k její kamarádce Cornelii, která se mimo jiné živí i věštěním z karet a zjišťováním minulých životů a jejich zásahem do současnosti. Podrobně jí převyprávěla svůj sen i následnou bolest v jizvě. Cornelie měla velice silné vnitřní oko, tudíž jí velice rychle došlo, o co přesně šlo. „Milá Daphne, ten sen, nebyl sen. Byla to vzpomínka na poslední den tvého minulého života. To, že se ti zdál nyní značí, že svého vraha potkáš a on ti znovu ublíží.

Ta tvá jizva je odvěká připomínka, kterou si každý přinášíme do dalšího života. Stala se ti, když tě přepadla osoba, které jsi nejvíc věřila. To značí, že i tvůj vrah byl někým, komu jsi důvěřovala. Řekni, víš, jak tvůj vrah vypadal?" otázala se.

„Jistě. Byl vysoký, měl hnědé vlasy a zelené oči, alespoň myslím. Byla tma, nejsem si jistá barvami. Určitě měl vystouplé lícní kosti. Ale víc nevím." Popsala Daphne muže, který ji zabil. Za několik minut od Cornelie odešla na nákup s připomínkou, aby se všem takovým mužům vyhnula.

Své opatrnosti se držela. V Tesku se raději vyhnula naprosto všem vysokým mužům, neboť si nemohla být příliš jistá jeho současným vzhledem. To se jí dařilo až do okamžiku, kdy se jí před přechodem protrhla její igelitka s nákupem.

Překvapilo ji, když odnikud vylétl jeden pár rukou, který jí pomohl nákup znovu posbírat. Již dotyčného chtěla pozvat na kávu, když si uvědomila, že mluví se svým vrahem. Avšak již znovu bylo pozdě. Muž byl najat na její vraždu od jejího otčíma. Ten ji kdysi sexuálně zneužil a pobývá ve věznici. Její vrah, Cameron, byl jeho spolubydlící. Seděl za daňové podvody, díky kterým zbohatl a za vraždu jednoho jeho kolegy. Daphne zlomil vaz.

Cornelie, která vše viděla svým vnitřním okem, se pro sebe krutě usmála a šla se pozdravit s jejím nedávno propuštěným přítelem Cameronem...