Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[2]

"No víš Em, děje.." odmlčela se mamka. "Dneska jak jsem byla na tom pohovoru, tak mě povýšili." řekla mamka a já vyjíkla „Mami, vždyť to je super!" řekla jsem jí a usmála se. Mamka však měla stále kamenný výraz. „Ale budeme se muset stěhovat." polkla hlasitě a to už jsem se usmívat přestala. „Cože? Kam? Kdy? Já za chvíli dělám maturitu!" trošku jsem na ni zakřičela. „To zatím nevím, ale vím, že to bude do 3 měsíců , zřizují totiž novou pobočku a já tam budu dělat sekretářku řediteli pobočky." podívala se na mě mamka.
Začaly se mi oči plnit slzama. Nechci se stěhovat. Obejmula jsem mamku a šla do svého pokoje. Napsala jsem Mayi.
Me: Mayo? Nemůžeš na chvíli ven? Nebo alespoň volat?
Odložila jsem mobil a začala jsem přemýšlet. Kam se budeme asi stěhovat? Vždyť firma ve které má mamka práci jsou pobočky snad všude.
Nechci to tady opustit, mohla bych tady zůstat, ale nechci aby byla máma sama. Proč to musí být tak složité?
Doufám, že se nebudeme stěhovat pryč z Evropy. Začaly mi stékat slzy po tvářích. Musím opustit Mayu a všechny ostatní otravné lidi, které ve třídě mám, ale jsem na ně zvyklá.. I když bych je musela opustit tak i tak, když budu maturovat.
Bylo mi však jasné jen jedno. Poslední čas v Norsku si budu muset užít naplno. V tom mi přišlo oznámení na novou zprávu.

Maya: Mám teď čas, co se stalo? za 10 min. v parku na naší lavičce.

Me: Budu tam, všechno ti řeknu

Park mám od domu asi 5 minut, ale já jsem tam chtěla být dřív. Vzala jsem si na nohy vysoké černé conversky, džísku a do uší dala sluchátka a vyšla.
Po cestě jsem zase přemýšlela. Máma říkala, že do tří měsíců, takže to může být klidně za měsíc. Co budu bez těch lidí dělat? Vždyť jsem tady vyrůstala. Vracely se mi vzpomínky. Například 'naše lavička' je naše, protože se na ní vždycky scházíme s Mayou, je to už zvyk, chodíme sem když chceme třeba přemýšlet a podobně, protože je v parku u nádherného jezírka obklopeného stromama. Na jaře je to tu kouzelné a přes kvetoucí stromy sem skoro není vidět.
Sedla jsem si na lavičku, sundala si sluchátka a čekala. O chvíli později jsem uviděla přicházející blondýnku. Šla jsem jí naproti a obejmula ji. „Mayo.." řekla jsem v objetí a začaly mi stékat slzy po tvářích. „Co se děje Em?" řekla mi a objala mě pevněji, Moc dobře věděla, že silné objetí teď potřebuji nejvíce. „Mámu povýšili v práci" řekla jsem a vzlykla. Maya mě opatrně pustila a poslouchala mě. „Bude dělat sekretářku v nové pobočce..budeme se muset stěhovat." řekla jsem a rozbrečela se ještě víc. Nechci tady Mayu nechat, je jako moje sestra.
•••
Na reakci Mayi si budete muset počkat😝 Doufám, že se vám kapitola líbila, i když se to teprve rozjíždí..ale věřím, že to za chvíli bude zajímavější;))🖤
Můžete mi do komentářů napsat, jak myslíte že bude Maya reagovat🖤🤪
            Adiós!🖤