Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[6]

*pátek 20:00*
A je to.. konečně mám všechno zabaleno v krabicích, teda až na věci co si beru na palubu letadla a do kufru jsem si ještě zabalila věci, které bych mohla potřebovat po příletu a ubytování v Londýně.
Rozpustila jsem si vlasy z culíku a nechala je spadnout volně podél mých zad. Svlékla jsem si oblečení a zalezla si do sprchového koutu. Zapla teplou vodu a jen tak tam stála asi 5 minut. Přemýšlela jsem nad tím, jaké to tam asi bude? Naposledy jsem tam byla když jsem byla hodně malá, ale z té doby si nic nepamatuji.
Umyla jsem si vlasy šampónem a balzámem, tělo sprchovým gelem a obličej jsem si odlíčila odličovacím mýdlem. Vyčistila si zuby a šla spát ať ráno letadlo nezaspím.

*ráno 4:00*
Crr..Crr..Crr..
Začal mi zvonit budík, vypla jsem ho a vstala z postele, protože kdybych nevstala hned, tak bych usla znovu a to jsem nemohla dopustit, jelikož nám letadlo letí v 8.00.
Opláchla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Odličovací gel, kartáček a pastu jsem si schovala do krabice s mojí ostatní kosmetikou a šla si obléct oblečení, které jsem si už včera vybrala. Můj outfit se skládal z šedých volnějších tepláků a černého oversized trička a černé mikiny.

Všechno už bylo sbaleno, i mé a mamky příruční zavazadlo a tak jsme jely taxíkem na letiště. Cesta trvala asi půl hodiny, já měla sluchátka v uších a mamka si povídala s taxikářem, klasika.

Náš kufr už putoval směrem k palubě letadla a my jsme procházely letištní kontrolou. Bude mi to tady chybět.
Nastoupily jsme do letadla a po asi 10 minutách se ozval hlas letušky. Vysvětlovala nám jak funguje záchranná vesta. Dál jsem se už jen připoutala a usla.

Přistání proběhlo celkem v klidu. Vystoupily jsme z letadla a vešly do budovy, kde jsme chvíli čekaly na naše zavazadla.
„Em? Budeme muset být chvíli u pana Harrisona" řekla mi opatrně mamka. „Co? Proč?" řekla jsem trochu podrážděně. Myslela jsem, že se budeme stěhovat do našeho bytu, už jsem se tak těšila. „V našem bytě se něco porouchalo, ale nebude to trvat déle než dva týdny." řekla a já si povzdechla. Vyšly jsme ven a tam mamce někdo zavolal. „Ano?..Dobrý den. Aha, dobře, jsme před budovou letiště, dobře počkáme. Naschledanou." dovolala s někým mamka a já se na ni podívala. „Přijede pro nás jeho syn, pan Harrison teď nemůže, ale zajdeme si spolu potom na večeři ať se trochu poznáme. Myslím, že se ti budou líbit." usmála se mamka trochu nervózně a já jí úsměv opětovala. „Určitě budou fajn" řekla jsem mamce. Čekaly jsme asi 5 minut, když se před náma objevili auto.

•••
Holla! Hrozně moc se omlouvám za to, že teď nevycházely kapitoly, ale musela jsem dělat pár věcí do školy a toho času moc nebylo. Ještě k tomu řešit dárky na Vánoce a podobně. Doufám, že se vám kapitola líbila, V PŘÍŠTÍ KAPITOLE BUDE KONEČNĚ DOM!🖤
Co si přejete na Vánoce?🖤
Adiós🖤