Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[10]

Onen kluk nám poté oznámil číslo stolu, což bylo 7 a my se ho vydali hledat. Po chvilce jsme stůl našli a posadili se.
Povídali jsme si, když v tom přišla číšnice. Ihned upoutala naši pozornost, popřála nám dobrý den, podala nám menu a odešla. Při odchodu samozřejmě nemohla vynechat kroucení boky. Jen jsem nad tím protočila oči a otevřela menu.
Po chvíli přišla číšnice znovu, ale už při příchodu měla na tváři divný úsměv. „Tak co si dáte?" zeptala se a svůj úsměv ještě víc rozšířila když se podívala směrem za mě..kde seděl Dom. „Dám si hovězí steak s opečenými bramborami a přílohou a vodu prosím" začal pan Harrison a číšnice si to zapsala. „Já si dám těstoviny s lososem a sklenku šampaňského" usmála se moje mamka na číšnici, která si objednávku zapsala a otočila se na Doma. „Hmm..já si dám asi kuřecí čínu a CocaColu, díky" číšnice jménem Rose, jak jsem si všimla na jmenovce, se na něj usmála a poté se na mě podívala, už bez úsměvu „Dám si to samé" zapsala si to a odešla opět s kroucením v bocích. Nechápu jak tak může chodit, musí to být hodně nepohodlné.
„Nedívej se na ni tak" pošeptal mi rychle do ucha Dominic a já se na něj jen podívala vražedným pohledem.
Po chvíli nám Rose přinesla jídlo a u Dominicového talíře byl ubrousek s telefonním číslem. Jak se opovažuje?!
Ihned jak jsem si ubrousku všimla, tak jsem ho před jejím zrakem vzala a roztrhla. S úsměvem jsem se na ni podívala a ona jen uraženě odešla. „Ale noták..snad nežárlíš?" opět mi zašeptal do ucha Dom a já cítila jeho dech, jak se odráží od mojí kůže. Dostala jsem husí kůži, čehož si hned všiml díky tomu, že měl část jeho ruky položenou na té mojí. Rychle se ode mě odtáhl a vypadalo to, že si toho rodiče ani nevšimli, protože si o něčem horlivě podívali. Postupně se do konverzace přidal i Dominic a všichni jsme začali jíst. Bylo to opravdu výborné, miluju čínskou kuchyni.
„A co ty Em? Už se těšíš do práce?" zeptal se mě po chvíli pan Harrison. „Celkem i ano, doufám že se mnou budete spokojený" zasmála jsem se. „Určitě ano, Emma je šikovná, nebudete si na ni stěžovat" přidala se do toho s úsměvem mamka. „A jaké pro tebe bylo opustit rodnou zemi a odstěhovat se tak daleko?" optal se opět pan Harrison. „Bylo to hrozně těžké, přecejen jsem tam měla kamarády, ale je pravda, že jsem už potřebovala nějakou změnu a zatím se mi tady líbí, jsem ráda že spolu vycházíme, ale stále jsem nervózní z mé angličtiny, vím že není dokonalá, ani ten přízvuk, ale snažím se" usmála jsem se na něj upřímně.
„Naopak.." začal Dom „Právě jsem ti ji chtěl pochválit, jak dlouho se učíš?" „Celkem dlouho, vlastně skoro od malička" usmála jsem se na něj „Babička žije tady v Londýně" podívala jsem se na mamku a ta jen s úsměvem přikývla.
Byli jsme tady celkem dlouho, ale všichni se dobře bavili. Dokonce i já jsem se zapojovala do konverzace.

Když už jsme byli doma, tak jsme si jen popřáli dobrou noc a my se s Dominicem odebrali do jeho pokoje. On se zde jen převlékl a byl už na odchodu, ale bylo mi ho líto, jen se na mě usmál a popřál dobrou noc, já mu obojí opětovala a on už zavíral dveře.
Taky jsem se převlékla, odlíčila, vyčistila si zuby a byla jsem ještě na telefonu. To mě ale nebavilo a já stále nemohla usnout. Rozhodla jsem se, že Doma trochu překvapím a zároveň jsem měla žízeň, tak se rovnou půjdu napít. Schody jsem scházela nejvíc potichu jak jsem jen mohla, aby mě Dom neslyšel. Byla jsem už u pohovky, podívala jsem se na Doma a rychle na něj skočila. On se lekl a jelikož jsem na něm 'klečela' směrem k jeho obličeji, tak mi asi reflexem dal ruce na boky. Myslela jsem si, že to udělal jen tak, ale to jsem se mýlila..

•••
Holla!🖤
Musela jsem to prostě takhle ukončit, pardón😆🖤🖤
Dali jste si nějaké předsevzetí? Popř. jaké?🖤
Užívejte zbytek prázdnin sluníčka!🖤
Adiós!🖤😻