Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[13]

Dom mě za ten den vzal ještě na několik atrakcí a já si myslela, že se pozvracím.
Spravil to ale když mě večer, ještě na pouti, vzal k jednomu stánku s občerstvením . Nebylo tam moc lidí, tak jsme si šli hned objednat. „Je tady nejlepší čína, kterou jsem kdy jedl" rozplýval se nad jídlem po cestě ke stánku. „No tak to uvidíme, moje mamka umí úžasnou čínu" vyplázla jsem na něj jazyk.
Dom šel k okýnku a objednal nám. Nedošlo mi ale, že to bude chtít zaplatit i za mě. Rychle jsem se za ním vydala i s peněženkou v ruce s tím, že za mě nic platit nebude a že si to zaplatím sama, ale nešlo ho přemluvit. Poraženecky jsem si usedla ke stolku a čekala na příchod Dominica. Ten stál u dalšího okýnka, kde se vydává jídlo a udělal na mě sarkasticky smutný obličej. Chtělo se mi hrozně smát, ale udržela jsem to.
No dostal mě, když na mě vyplázl jazyk, rukou udělal gesto prsty ve tvaru 'L' a dlaň si dal před čelo. Začala jsem se smát a Dom taky. Lidé, kteří tady seděli se na nás dívali jako na blázny, kteří berou nějaké dobré antidepresiva a jsou vysmátí, ale my je ignorovali.

Za krátkou chvíli Dom přišel ke stolu a jeden z talířů položil přede mě. „Děkuju, ale nechci ať za mě ještě něco platíš. Zaplatila bych si to sama" řekla jsem mu a on mou větu zcela ignoroval, s úsměvem mi popřál dobrou chuť a já mu větu samozřejmě zopakovala.

„Ta čína byla fakt úžasná, ale budeš ji muset někdy ochutnat od mojí mamky, umí ji fakt dobrou" usmála jsem se na něj. Byli jsme už na cestě k jeho autu a povídali jsme si.
V tom mě Dom chytl za ruku a propletl si se mnou prsty. Byl to krásný pocit, cítila jsem se bezpečně. Jako by se mi nic nemohlo stát, protože mě ochrání. Určitě to není pravda, ale pocit je to krásný.
„O tom samozřejmě nepochybuju, ale tahle byla taky dobrá" usmál se na mě. Neměla jsem slov. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět, tak jsem mu jen úsměv opětovala.

Sedíme už v autě a Dom nás veze na nějaké další místo. Začínal krásný západ slunce a my jsme vyjížděli nahoru k vrcholu kopce.
Zastavil na mýtině blízko strmého srázu, kde byl bílý plot, aby tam nikdo nespadl. Obloha se barvila do červena až žluta a foukal teplý vánek. Bylo to kouzelné. Opřela jsem se loktama o plot a dívala se na ten výhled.

Za sebou jsem slyšela cvaknutí zapalovače a tak jsem se z reflexu hned otočila. Dom potahoval z cigarety kouř a poté ho vyfoukl před sebe.
Stál opřený o kapotu svého černého auta a já jsem se k němu vydala a sedla si vedle něj. Hrábla jsem po krabičce plné nikotinu a jednu tyčinku z ní vytáhla. Vzala jsem zapalovač, který byl položený vedle krabičky a byl to mimochodem růžovo černý Cricket(kdo se v tom neorientuje, tak to nevadí, vůbec to není podstatné, je to prostě zapalovač:D) a zapálila si.
Nezapomenutelně kouzelný moment. Seděli jsme tady a povídali si do úplné tmy.

Ošila jsem se a pohladila si ramena. Byla už celkem zima a já přecejen neměla moc teplé oblečení. Dlouhé tričko s krátkým rukávem a kraťasy nebyl úplně vhodný nápad, ale nepočítala jsem s tím, že budeme venku tak dlouho. Najednou přes mé ramena přehodil jeho ruku a přitáhl si mě blíž. „Chceš už jet zpátky?" zeptal se mě. Jen jsem přikývla a zvedla se na nohy.

•••
Jsem zpátkyy!😁
Po pár měsících jsem zase dostala chuť něco napsat, tak to tady máte. Doufám, že se polepším a že mě donutíte psát častěji, protože mi to moc chybělo🖤
Mějte se krásně
Adiós🖤