Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[12]

Když jsem se probudila po druhé, tak už vedle mě Dom neležel. No doufám, že nás tak neviděli rodiče, bylo by to asi celkem trapné, zasmála jsem se pro sebe.
Hodila jsem na sebe obrovskou mikinu a sešla schody dolů do kuchyně.
Tam už všichni seděli, každý se svým talířem, na kterém měli své jídlo.
Na mě tam už čekal talíř s míchanými vajíčky, slaninou a nějakou zeleninou.
„Dobré ráno všem" řekla jsem a všem věnovala úsměv. Dneska jsem měla až podezřele dobrou náladu, ale nestěžuju si. „Dobré ráno Em, máš už jídlo na stole, tak honem než vystydne." usmál se na mě pan Harrison. „Jee, děkuji, už mám celkem hlad" uchechtla jsem se a posladila se ke stolu.
„Dobré ráno zlatíčko, jak se ti spalo?" zeptala se mě mamka a já si ihned. zpomněla na to, jak jsme s Domem leželi a musela jsem se tomu usmát. Po očku jsem se podívala na Doma a ten v tu samou chvíli upřě pohled i s úšklebkem na mě. Už ale dojedl a vstával od stolu. „Úžasně, děkuji za optání. Asi si pořídím stejnou postel jako má Dominic." zasmála jsem se a Máma s panem Harrisonem také.
Ještě se mě potom ptali na nějaké otázky a já mezitím jedla.
„A domlouval jsem se už s Dominicem, že tě dneska vezme do centra města a ukáže ti to tady" já jsem na to jen přikývla a odnášela můj talíř do myčky. „Však já se s ním ještě domluvím, snídaně byla výborná" usmála jsem se na oba a odebrala se do pokoje od Doma.
Ten, jak jinak, ležel na posteli a byl na telefonu.
„Kdy chceš vyrazit?" začala jsem konverzaci. „Kdy chceš, můžeme jít klidně i hned?" nabídl mi a zazubil se na mě.
„Dobře, zas tak rychle ne, musím se nachystat" zasmála jsem se.

Seděli jsme v jeho autě a poslouchali písničky tak nahlas, že kdyby jeden z nás promluvil, druhý by to stejně neslyšel.
Nějak se v něm nemůžu vyznat, tváří se jako kdybych mu něco provedla, ale ještě před pár minutama se choval úplně normálně, dělal si ze mě vtípky a smáli jsme se.
Dom zastavil na jednom z obrovských parkovišť, nestihla jsem se ani pořádně porozhlédnout a už mě táhl za sebou. A zase. V autě se choval chladně, ale než stačím otevřít dveře od auta, on už má v hlavě plán a program, kde si dáme cukrovou vatu a na jakou atrakci půjdeme. Jak se v něm mám potom sakra vyznat?
Rozhodla jsem se vypustit myšlenky od nálady měnícího Dominica, na to, co jsem viděla před sebou.
Byla to obrovská Matějská pouť, ale v Londýně a bylo to naprosto úžasné.
Všude samé stánky s různými jídly, bonbóny, čepicemi, hračky a hlavně atrakce, které vypadaly fantasticky.

Dom mě protáhl k pokladně jedné atrakce a než jsem mu stačila cokoliv říct, měl v ruce žetony, které potom odevzdáme a fungují jako vstupenka.
„Heey, nechci aby jsi za mě něco platil, na" řekla jsem jeho směrem a podala mu bankovku se stejnou částkou jako byla napsaná na pokladně když kupoval ty vstupenky. „Zbláznila ses?! Hele, táta říkal, že tě mám někam vzít, takže lo-gic-ky dneska platím já a neodmlouvej puso." dal mi prst na rty a odcházel směrem k atrakci, která zrovna dojela další jízdu a čekalo se, než se naplní všechny sedačky. Naštěstí jsme byli v řadě mezi prvními, takže jsme měli poměrně velký výběr míst a my si vybrali..respektive Dom vybral..to úplně u kraje. Tak tohle mě asi zabije. Bylo to obrovské kladivo. Nečekali jsme ani moc dlouho než se atrakce naplní, protože se na ni stály celkem dlouhé řady.
Když se rozjíždělo směrem nahoru, tak to bylo ještě v pohodě, ale jakmile jsem ucítila ten volný pád, začala jsem okamžitě ječet a řvát, a chytla jsem Doma za ruku. Už po druhé, ale opravdu to jinak nešlo.
Když už se kladivo spomalovalo, tak jsem se s vytřeštěnýma očima podívala na Doma. Ten se jen usmíval a dělal, jako kdyby teď na žádné hrůzostrašné atrakci, jako je tato, vůbec neseděl.

•••
Holla! Doufám, že se vám kapitola líbila🖤Tak zase příště,
Adiós!🖤