Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[5]

„Je to v Evropě?"

„Ano, je" řekla mi celkem s klidem mamka. „Mami notaak. Tak už to řeknii" řekla jsem jí nedočkavě. Mamka se nade mnou jen zasmála. Proč mě tak napíná? Zbláznila se snad?! „Zkus hádat." no tak to mi ještě scházelo. Proč mi to nemůže normálně říct sakra? „Noo já nevím. Třebaa..Paříž? Budapešť, Berlín.. Mami já nevím. Prostě mi to už řekni!" naléhala jsem se smíchem na ni. „Nebyla jsi ani blízko.. dobře, je to Londýn." řekla šťastně mamka. „Mami to je super! Vždycky ses chtěla znovu podívat do Londýna, a já koneckonců taky." usmála jsem se na ni a šla ji obejmout. Tohle by nemuselo být tak špatné. Začínám uvažovat nad tím, že to bude změna k lepšímu. Obě si oprášíme angličtinu, protože tam mám babičku a dědu z máminy strany a tady to můžeme taky občas navštívit.
„A víš co je ještě lepší?" řekla mi s radostí mamka. „Budeš moct u nás ve firmě pracovat. Šéf, který bude novou pobočku v Londýně řídit mi nabídl i místo pro tebe, s okamžitou platností, měla bys tam vlastní kancelář a pracovala bys pode mnou* , takže by jsi mi pomáhala s různýma dokumentama a vyřizováním. Není to těžká práce a alespoň získáš zkušenosti." řekla mi s úsměvem máma.
Dobře, zatím se mi to zamlouvá. A nové zkušenosti se vždycky hodí, je to skvělá příležitost. „Může to být ještě lepší?" položila jsem šťastně řečnickou otázku. „Noo.." řekla mamka. „Pan Harrison má syna. Je mu okolo dvaceti a říkal mi, že tě s radostí zaučí. Samozřejmě budeš mít nějakou zkušební lhůtu, abys zjistila jestli by tě to opravdu bavilo, ale myslím a doufám, že si to tam oblíbíš. A určitě tam bude fajn kolektiv." řekla mi máma. „Mami je ti jasný, že i když mě bude zaučovat ten jeho synáček, tak budeme maximálně kamarádi." řekla jsem jí a zasmála se. Ze začátku to totiž znělo tak divně. Jako kdyby mi ho chtěla dohodit, nebo nevím co. „To nevadí, doufám, že spolu budete alespoň dobře vycházet. Jeho syn je moc milý a laskavý, viděla jsem ho i pana Harrisona sice jen jednou, ale byli moc sympatičtí." „No nic, já jdu ještě balit, a ty si taky trochu pohni." řekla mi 'posměšně' mamka a odešla. Někdy se fakt chová jako puberťák, ale tyhle chvilky s ní mám nejradši.

Dobalila jsem ještě dvě krabice a šla si lehnout. Pořád musím uvažovat nad tím, jaké to tam bude. Doufám, že se třeba hned první den neztrapním. Uchechtla jsem se pro sebe. Víc jsem toho v mojí hlavě probrat nestihla, protože jsem usla.

* myslím to tak, že by máma od Emmy byla její nadřízená

•••
Holla!
Doufám, že se vám kapitola líbila🖤 Můžete mi napsat vaše ohlasy do komentářů, popř. co bych měla změnit a podobně🖤
Nebudu vás trápit dlouhými řečmi takhle ke konci( jestli to vůbec někdo čte xd) a mějte se pěkně!🖤
Adiós🖤