Shut up, Harrison! [Yungblud FF]

[9]

Byla jsem v pokoji a měla před sebou důležité rozhodnutí..měla jsem si vybrat oblečení na dnešní večeři.
Po zkončení filmu jsme se s Dominicem dohodli, že první se půjdu nachystat já a potom on, aby jsme měli dostatek prostoru a soukromí na to, se převléknout a nachystat.
Měla jsem jasno pouze v tom, že si na sebe vezmu šaty, ale vybírala jsem si mezi červenými, které byly posety drobnými kamínky a glitry, a nebo mezi trochu obyčejnějšími černými šaty s véčkovým výstřihem a menším rozparkem na pravém stehně. Nemohla jsem se ale vůbec rozhodnout, a tak jsem sešla schody dolů a měla v plánu si jít pro radu k mámě nebo k Dominicovi, a shodou náhod byl první koho jsem zahlédla právě Dominic. Poklepala jsem mu na rameno a trochu odvrátila hlavu, protože byl na telefonu a já se mu do něj nechtěla dívat. On svůj pohled otočil z telefonu na mě a zeptal se mě „Potřebuješ něco?" já jen poodstoupila od gauče. „Noo vlastně jo, potřebuju si vybrat šaty, které si dneska vezmu, ale nemůžu se rozhodnout" řekla jsem mu spíš opatrným tónem. „Pomohl bys mi prosím vybrat?" zeptala jsem se ho s úsměvem a on mi úsměv oplatil. „Jo klidně, nemám problém" zasmál se a už jsme mířili do jeho pokoje.
Ukázala jsem mu ony dvoje šaty a on se na ně podíval. „Zkus si je spíš obléct, to bude lepší." řekl a zasmál se. „Okay" taky jsem se tomu zasmála a mířila do koupelny. Sebou jsem si vzala oboje šaty a první si oblékla ty červené. Nebyly škaredé, byly spíš společenské, ale abych pravdu řekla, tak jsem v nich nikdy nikde nebyla. Celkově moc šaty nenosím.
Když jsem měla šaty na sobě, tak jsem vyšla z koupelny. Dominic byl na telefonu, tak jsem potřebovala upoutat jeho pozornost. Zakašlala jsem a on se na mě hned otočil. „Ty ti sluší, ale zkus si i ty druhé" uculil se. Já jsem měla asi jasno, chtěla jsem si trochu víc vzít ty černé, ale pořád jsem byla celkem nerozhodná, tak doufám, že mi Dominic pomůže.
Navlékla jsem se do druhých šatů, které měly ale na zádech zapínání, které jsem já sama zapnout nedokázala. Poupravila jsem si ještě šaty a vyšla z koupelny. „Ehm, Dominicu?" začla jsem. On se na mě tázavě podíval, ale když mě uviděl, tak se hned narovnal. „Zapneš mi je prosím?" zeptala jsem se trochu stydlivě. „Joo jasně" odvětil a já si k němu stoupla zády. Když mi šaty zapínal, tak jsem cítila jak se jeho dech odráží od mých zad. Byl to takový divný pocit, ale bylo to nějakým způsobem příjemné. „Hotovo" řekl, když mi zip na šatech zapl a já si k němu stoupla čelem. On poodstoupil a já se mu v nich ještě otočila. „Tyhle jsou jednoznačně hezčí" řekl jistě. „Teda né že by jsi byla v těch červených hnusná, nebo že by ti neslušely, ale-" chtěl pokračovat, ale já ho přerušila „Jo dobře chápu" zasmála jsem se. „Děkuju, a můžeš se jít taky převléknout, budu teď v koupelně. On na to jen přikývl a už šel do skříně. Já jsem šla do koupelny a začla se malovat. Nechtěla jsem to nějak přehánět, tak jsem si dala jen korektor, pudr, zvýraznila obočí a dala řasenku. Když jsem vyšla z koupelny, tak Dominic opět seděl na posteli a něco psal na telefonu, trochu by mě zajímalo co, ale nechci se ho ptát.
Šla jsem okolo něho a vzala si telefon do ruky. „Můžeš jít do koupelny" řekla jsem mu, protože jsem měla pocit, že ani nepostřehl, že jsem z ní vůbec vyšla. „Jojo, díky" řekl a zvedl se. „A Dominicu?" zeptala jsem se ho. „Anó?" řekl zdlouhavě a otočil se na patě směrem ke mně. „Kdy že pojedeme?" Musela jsem se ho zeptat, protože jsem to zapomněla. „Asi za půl hoďky, teď přesně nevím" řekl mi a zasmál se. Já se tomu taky trochu zasmála a čekala jsem, že půjde do té koupelny, ale on nešel. Zvedla jsem k němu hlavu a on se ke mně rozešel a když byl u mně, tak mi podal ruku. Tázavě jsem se na něho podívala, vstala a ruku mu podala nazpátek. „Dom. Nemusíš mi říkat Dominic, je to zbytečně zdlouhavé" řekl a já se zasmála. „Dobře Dome, říkej mi Em" jen jsme se tomu zasmáli a on už šel do koupelny. Nechal si ale otevřené dveře, takže jsem ho chvilku pozorovala. Byla jsem zvědavá, co tak kluci v té koupelně všechno dělají, když se někam chystají. Když si začal dávat černou tužku pod oči, tak jsem jen pokrčila čelo a dívala jsem se na něho. „Musíš mě pozorovat?" řekl a zasmál se. „Promiň, ale vždycky mě zajímalo, co kluci tak dlouho v té koupelně dělají, když se někam chystají" zasmála jsem se, když se na mě trochu vražedně, ale zároveň srandově podíval. „Noo tak například.. víš jak dlouho nám trvá, než si upravíme vlasy? Mohl bych u nich strávit i hodinu a pořád bych byl nespokojený." zasmál se. Nám holkám by to ale mělo trvat déle, ne?
řekla jsem si v duchu a pro sebe se zasmála.
Když byl i Dom nachystaný, tak jsme společně sešli dolů do obýváku, kde už seděl pan Harrison a povídal si s mojí maminkou. Dom se ani nesnažil po schodech jít potichu, takže rodiče hned poznali, že už jdeme. „No to vám to teda trvalo" uchechtl se když se podíval na hodinky. Moje mamka se tomu jen zasmála. „No Emmo.." řekla a zatajila dech. Já se ihned podívala na moje šaty, jestli je nemám umazané, ale žádný flíček jsem neviděla. „Sluší ti to" řekla mi maminka úctyhodně. „Děkuju, ale šaty vybíral Domi-" zasekla jsem se „Dom" dořekla jsem a podívala se na Doma. Ten se na mě jen zářivě usmál, ale nic neříkal. „Tvá maminka má pravdu, sluší ti to" řekl mi pan Harrison. „Děkuji mockrát, pane Harrisone" poděkovala jsem mu s velkým úsměvem. „Já musím jen souhlasit" řekl Dom a já se na něj rychle podívala. „Hold umím vybírat no" řekl a všichni se začali smát.
Po chvilce povídání pan Harrison usoudil, že by bylo načase, abychom už vyjeli na tu večeři. Já si obula lodičky a ostatní se taky nachystali. Nastoupili jsme do auta a vyjeli do místní vyhlášené restaurace, kde jsme došli k takovému pultu, u kterého stál celkem pěkný mladý kluk. Mluvil s panem Harrisonem, ale sem tam se naše pohledy střetly. Když v tom se na mých bocích objevily něčí ruce. Hned jsem se otočila abych zjistila komu patří a musela jsem se tomu jen usmát. Vedle mě stál Dom a pohledem zabíjel již zmiňovaného pracovníka podniku.

•••
Holla!
Dneska to nechci nějak protahovat, protože kapitola byla dost dlouhá ( přes 1,100 slov!), tak vám jen chci popřát šťastný Nový (i nový) rok!🖤
Adiós🖤