Otočil jsem se a uvědomil si, že jestli je tu necháme, nemají šanci přežít. Podíval jsem se na Bakuga, který si zřejmě uvědomil to samé a s jeho divným úšklebkem dal oči v sloup.
„Nějak se tam nacpěte, pohněte si!"
Řekl Bakugo a sedl za volant. Na místo spolusedícího se vecpal Mineta, takže já, Kaminari, Uraraka a Momo jsme se museli vecpat dozadu.
Kaminari přepadl do kufru, kde byly tašky se zásobami a já, Uraraka a Momo jsme si sedli vedle sebe. Konkrétně já u okna, Momo vedle mě a Uraraka vedle ní u dalšího okna. Zavřel jsem dveře a Bakugo se rozjel.
„Uh no, děkujeme za záchranu života.."
Řekla Uraraka a Bakugo dal oči v sloup.
„Chci jenom říct, že mám místo, kde můžeme zůstat a být v bezpečí. Není to odsud daleko, vyjeli jsme pro zásoby, ale přepadla nás horda zombie a neměli jsme šanci. Je to docela příjemný místo na pobyt, kolem je plot s ostnatýma drátama a.. Však uvidíte."
Usmál jsem se a vděčně se na Uraraku podíval.
„Tak mluv, kama se tam jede?"
Řekl Bakugo a čekal na navigaci.
Otočil jsem se za sebe a kromě Denkiho, který se snažil usnout si všiml kupy těch nemrtvých parchantů.
Snad je Deku v pořádku.
Po nějakém čase jsme dojeli k budově která byla obehnána plotem a ostnatým drátem.
Vystoupili jsme, pobrali zásoby a vešli dovnitř.
ČTEŠ
Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}
Fanfiction„dokázal bych se do tvých očí dívat pořád, Deku" Podíval se na mě a usmál se. „Zas to nepřeháněj"
