Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}

kapitola 10

Podíval jsem se na něho a nechápavě zvedl obočí.

„O co jde lásko?"

Zeptal jsem se a on se usmál. Přitulil se ke mě.

„Máme stanoviště.. Je hodně daleko, ale obávám se, že se tam musíme dostat."

Nechápavě jsem zvedl obočí a sedl si.

„Co tím myslíš? Jak jako? Vždyť je nám tady dobře a navíc jsme daleko od mrtváků.."

Usmál se a pohladil mě po ruce.

„Prosím, věř mi.. Myslím, že to bude pro nás všechny nejlepší.."

Řekl a otočil se na druhý bok. Nechápavě jsem se na něho podíval, lehl si vedle něho a obejmul ho.
Nastalo ticho a já začal usínat.

„To si ze mě dělás srandu? Jak že jste je sem omylem přivedli?!"

Ozval se křik Uraraky. Pomalu jsem vstal a šel dolů.

„Takže mi chceš říct, že budeme muset odejít? To si dělás srandu? Iido proč?"

Sedla si a rozbrečela se.

„Poslouchej, uklidni se.. Začalo to tak, že jsme šli lesem a tam jsme potkali nějakého Dabiho, který měl taky skupinu přeživších.. No a pak nás začal ohrožovat zbraní, tak jsme utekli a teď nás pronásledují. Jsou někde tady.. Vím to, musíme pryč."

Řekl a začal Uraraku hladit po rameni. Přišel jsem k nim a sedl si vedle Uraraky, která se na mě podívala a čekala, že něco řeknu.

„Jestli je to tak, tak počkáme než bude ráno a vyrazíme. Buď v klidu, nějak to zvládneme."

Zvedla se a opřela se o rám dveří.

„O tohle nejde, nemůžeme odejít.. Bude procházet další vlna mrtváků a nemůžeme si dovolit další ztráty."

Po nějakém čase všichni sešli dolů a nastala Iidova přednáška. Mluvil o tom, jak se dostaneme lesem k městu a od města k našemu stanovišti.

„Ticho!"

Řekl Kirishima a všichni jsme se zaposlouchali do výstřelů a výkřiků mrtváků.

„Jsou tady.."

Taakže, máme tu novou kapitolu! Snad se líbila!❤️

+ Píšu novou knížku, což bude konkrétně

'Třída 1.A x reader'

Dneska okolo osmé vydám první kapitolu, takže se snad máte na co těšit!

Moc děkuju za všechnu podporu ❤️