Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}

kapitola 15

Všichni jsme se rozběhli do našich pokojů a zamknuli je. Deku si lehl na postel a přikryl se dekou, kterou jsme si brali všude s sebou.

„Bojíš se, Deku?"

Zeptal jsem se. Ušklíbnul se a bouchl mě do ramene.

„Ne asi.. Mám radost z toho, že tady jsou.."

Poznamenal ironicky a uchechtl se. Posadil jsem se vedle něho a vytáhl svůj deník.

„Co to je?"

Zeptal se a chtěl mi to vzít z ruky. Uhnul jsem a zvedl obočí.

„Nic pro tvoje oči, Deku."

Řekl jsem důrazně a Midoria se smutně otočil na druhou stranu. Nahnul jsem se, dal mu pusu do vlasů na omluvu a podal mu deník. Se zvednutým obočím jsi ho vzal a otevřel.

„Jsou tam všechny dopisy, poznámky a místa, kde jsme vás s Bakugem hledali."

Řekl jsem a přisedl si k němu.

„Tam Venku.. Zjistil jsem, že to jde vzduchem.. Takže každý, když jednou zemře, promění se. Bez pokousání."

Nechápavě se na mě podíval.

„Takže jsme nakažení všichni?.."

Řekl a smutně se na mě podíval. Kývl jsem hlavou a obejmul ho. Po chvíli si lehl a zavřel oči. Udělal jsem to samé a oba jsme usnuli.

„Hej! Kde jsou ostatní? Mluv, nebo ti prostřelím tu tvoji odpornou hlavu!"

Probudil mě křik. Deku už seděl na posteli, pomalu se zvedal a šel ke dveřím.

„Hej! Ani krok, Deku!"

Pošeptal jsem a naklonil se z okna. Našli nás.. Okamžitě jsem odklonil hlavu od okna.

„Oni nás našli, že?"

Řekl Deku a vyděšeně se na mě podíval. Kývl jsem.

„Hej vy nechutní parchanti, jestli nechcete, abych zabil tuhle kulatou hlavu, tak všichni vylezte!"

Ozval se znovu. Deku se na mě podíval a já ho obejmul. Stiskl jsem ho tak pevně, jako kdyby už jsme se nikdy neměli vidět. Odtáhl se a kývl, že je připravený. Vyšli jsme ze dveří. Všichni už stáli dole včetně Bakuga a Kiriho. Sešli jsme a kluk s fialovými vlasy držel pistol u Uraraky. 

„Hej.. Násilím nic nevyřešíme.. Pusťte ji a můžeme se domluvit-"

„Zavři hubu ty parchatne! To ty a tvoji kamarádi mi zabili nejlepšího kamaráda! Nikdy jsem netoužil po pomstě jako teď!"

Skočil do řeči Midoriovi kluk s fialovými vlasy a nabil pistol.

„Takže všichni jedete se mnou. Až do posledního! A žádný pokusy o útěk, nebo vás zabiju jednoho po jednom."

Řekl.

„Takže teď všichni nasednete do mojí dodávky a vypadneme od tud!"

Dodal a společně s urarakou odešel směrem k autu. Deku do mě drknul a podal mi pistoly. Nechápavě jsem se na něho podíval a schoval ji za opasek pod mikinu. Bakugo držel Kirishimu a odmítal od něho odejít na krok. Všichni jsme se vydali k autu. Doufám, že nás nerozdělí..