Cítil jsem se jako by se všechny moje sny staly realitou. Nejhezčí a nejvytouženějsí realitou, jakou jsem si kdy mohl přát. Podlomily se mi nohy, klekl jsem si na kolena, dlaněmi si zakryl oči, protože jsem nechtěl vypadat jako slaboch a rozbrečel se. Deku za mnou přišel a obejmul mě.
„Ale notak, Todoroki, už je to dobrý, už jsme spolu."
Zašeptal a přitiskl mě k sobě. Byl to nepopsatelný pocit plný štěstí a lásky, která mi tak dlouho chyběla. Moje druhá půlka se vrátila a já se zase cítil o něco živější. Odtáhnul jsem se od něho a usmál se.
„Víš jak jsem se o tebe bál? Myslel jsem, že jsem tě ztratil.. Já-"
Zahleděl jsem se do jeho očí a on se usmál. Přitáhl se a já ucítil jeho rty na těch mých. Jeho ruka projela mými vlasy a pomalu mířila na můj krk.
„Hej vy dva, nechte si to na večer, je to nechutný"
Pronesl Mineta a odešel do jeho pokoje. Podíval jsem se na Iidu, který se objímal s Urarakou.
„Díky, jsem ti dlužný"
Řekl jsem, on kývl a já vzal Midoriu do pokoje, kde už byl Bakugo a Kirishima. Bylo pozdě večer, takže ti dva už dávno spali, což mě ani nijak nepřekvapilo. Lehl jsem si první a hned po mě Deku. Obejmul jsem ho kolem pasu a on se ke mě přitiskl.
„Todoroki? Musím ti něco říct.."
ČTEŠ
Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}
Fanfic„dokázal bych se do tvých očí dívat pořád, Deku" Podíval se na mě a usmál se. „Zas to nepřeháněj"
