Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}

kapitola 16

„Hej ty, ty co máš hlavu půl na půl."

Řekl kluk s fialovou barvou vlasů a podíval se na mě.

„Ty jdeš se mnou do předu."

Zamumlal a ukázal na místo vedle něho. Deku mě stiskl a podíval se na mě, jakoby jsme se už nikdy neměli vidět. Usmál jsem se, vzal jeho ruku a sundal ji ze mě. Dal jsem mu pusu na čelo a odešel směrem k předním dveřím. Když jsem uslyšel bouchnutí zadních dveří, nasedl jsem do vnitř.

„Jsem Hitoshi Shinso."

Řekl při nástupu do auta a zabouchnutí dveří.

„Uh.. Já jsem Shoto Todoroki.."

Odpověděl jsem a zadíval se do země.

„Nechci vám ublížit, ale to divadlo bylo nutné, jinak by jste se mnou nešli. Vskutku je ale pravda, že mi ten váš modrovlasý idiot zabil nejlepšího kamaráda..".

„Oh.. To mě mrzí.."

Řekl jsem a nachvíli ztichnul.

„Mě taky. Asi tě zajímá, kam vás vezu, huh?"

„Docela dost.."

Usmál se a přidal na rychlosti.

„Jedeme do našeho stanoviště.. Vlastně, je to staré vězení, je tam dost místa. Bohužel jsem tě zapomněl upozornit, že já o tom, co se tam děje nerozhoduju.. Na to jsou jiní."

Dodal a uvolněne si opřel hlavu.

Opřel jsem se o okno a zavřel oči. Byl jsem unavený, takže jsem usnul během chvilky.

„Hej Shoto.. Jsme na místě."

Bouchl do mě Shinso a já se probral. Stáli jsme u obrovské věznice, která měla zavírací bránu jako vjezd. Vystoupil jsem z auta a došel k naší skupince lidí. Chytil jsem Midoriyu za ruku a čekal co se bude dít dál.

„Takže, být váma se držím pohromadě. Jsou tam dost ostří lidi."

Řekl, uchechtl se a otevřel velké kovové dveře, do kterých jsme vešli.
Vedl nás dlouhou chodbou do místnosti s černou barvou dveří. Otevřel je a zatajil se mi dech.