Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}

kapitola 12

„Co teď?"

Zeptala se Momo a sedla si na zem. Uraraka se opřela o auto a naštvaně vydechla.

„Nic moc.. Jak daleko by to ještě bylo?"

Zeptala se a všichni jsme se podívali na Iidu, který si čistil brýle pomocí jeho trička.

„Asi 5 kilometrů, ale obávám se, že to nebude tak jednoduché. Stmívá se a  mrtváci se začnou ukazovat na místech jako jsme my. Na noc by jsme si měli najít nějaké bezpečné auto a spát v něm co nejvíc pod okny, aby na nás nebylo vidět."

Řekl a já si všiml, že u sebe nemám Midoriu. Otočil jsem se a začal panikařit.

„Co třeba tenhle karavan?"

Ozval se jeho hlas a mě se ulevilo. Všichni jsme se rozešli ke karavanu, který stál na kraji silnice pravou stranou k lesu. Uraraka ho prošla z venku a Iida šel dovnitř.

„Tady je to v pohodě"

Ozval se Iida a Uraraka s ním souhlasila. Všichni jsme vešli dovnitř a Bakugo zamknul dveře a zabarikádoval okna co to jen šlo. Moc prostoru tam nebylo, takže někteří se museli vecpat pod stůl, jako například Denki. Já, Deku, Kirishima a bakugo jsme si lehli na zem a Uraraka si lehla na gauč, který byl jako jediný u okna.

„Jsi si jistá, že tam chceš ležet a nechceš si lehnout dolů?"

Řekl Iida který společně s momo leželi v menším průchodu do východových dveří. 
Uraraka si odfrkla a otočila se na druhý bok.

„Má pravdu Urarako, uděláme ti místo, můžeš na kraj, šoupneme se."

Řekl Ejiro a Uraraka se usmála.

„Díky."

Řekla a lehla si k nám dolů. Otočil jsem se na bok a deku mě obejmul. Usmál jsem se a začal jsem ho hladit po vlasech. Asi deset minut na to jsem uslyšel hlasy mrtváků.

„Slyšíte to? Jsou tady, že?"

Řekl Denki a zalezl si víc pod stůl. Všichni jsme se nacpali co nejvíc po stranách, aby na nás nebylo vidět, protože kdyby se dostali do karavanu, je po nás. Byla tma, což byla naše výhoda, protože v karavanu byla ještě větší, ale i tak jsem se neskutečně bál.
Po chvíli hučení ustálo, ale něco nebylo v pořádku.

„Jeden z nich se kouká do karavanu, nikdo se ani nehněte."

Pošeptal Iida nastalo hrobové ticho. Mrtvák po chvíli odešel, ale nikdy nevíme, jestli se nevrátí. Zavřel jsem oči a usnul.
Snad se nám zítra povede dostat přes dálnici na nové stanoviště..

DĚKUJU MOC ZA VŠECHNY PŘEČTENÍ, KOMENTÁŘE A HVĚZDIČKY!!!❤️

Moc si toho vážím a jsem ráda, že se vám knížka líbí!❤️