Vyškubnul jsem se z mého málem osudového sevření a uslyšel výstřel. Tělo toho, co mě držel padlo na zem s prostřelenou hlavou.
„Nemáš za co slečinko a teď se zvedej a vypadneme."
Řekl Katsuki a rozběhl se otevřít okno, zatím co jsem střílel do těch bastardů, kteří vcházeli do vchodu. Po chvilce jsem uslyšel jeho hlas z koupelny.
„Jdeme! Seber se a vypadni z tama!"
Zakřičel Bakugo a seskočil z okna. Rychlým krokem jsem se odebral do koupelny, kde jsem zamknul dveře, aby jsme měli trochu víc času. Seskočil jsem z okna.Vzhledem k tomu, že to bylo z prvního patra, mě docela dost po doskoku bolely nohy, ale posbíral jsem se ze země a vyběhl za Bakugem, který už čekal u auta.
„Díky, že jsi počkal, Katsuki"
Řekl jsem a usmál se. Podíval se na mě, dal oči v sloup a nasedl do auta. Nasedl jsem hned po něm a vyjeli jsme.
„Máme dost benzínu? Nechci někde zůstat.."
Řekl jsem a neočekával pozitivní odpověd. Ušklebil se a podíval se na mě.
„Nemel do toho laskavě, je ti to jasný? Mělo by to být v pohodě."
Řekl a pokračoval dál v řízení. Opřel jsem hlavu o okno auta a pozoroval všude ten chaos, který se kolem nás děje. Začal jsem usínat.
Probudily mě až hlasy volajicí o pomoc..
Tak jo, další kapitola je out, tak snad se bude líbit╰(*'︶'*)╯❤️
ČTEŠ
Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}
Fiksi Penggemar„dokázal bych se do tvých očí dívat pořád, Deku" Podíval se na mě a usmál se. „Zas to nepřeháněj"
