Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}

kapitola 3.

„Zastřel ho! Dělej!"

Podíval jsem se na Bakuga který v klidu seděl vedle mě. Podíval se na mě a nechápavě zvedl obočí.

„Co je?"

Podíval jsem se z okýnka a viděl, jak partička čtyř lidí utíká do auta a za nima se pomalu vláčí osm nemrtvých. Zatajil se mi dech.

„Zastav!"

Řekl jsem a nabíjel si zbraň. Bakugo se na mě podíval a zakýval hlavou.

„Zapomeň, nenecháme se sežrat."

Podotkl a zařadil rychlost.

„Tak zastav! Teď hned!"

Zařval jsem. Bakugo nadskočil a začal pomalu zastavovat. Otevřel jsem dveře, vylezl jsem a začal střílet do těch basrardů, kteří se sápali na auto přeživších.
Nebylo jich moc, což bylo dobře, ale i přes to bylo těžké je všechny sejmout.
Po chvilce Katsuki sejmul posledního a dveře auta, ve kterém se nacházeli přeživší se otevřelo.

„Tak to bylo hustý!!"

Vylezl z auta blonďatý kluk.

„Jsem Denki Kaminari! A vy?
Hustý!! Ty máš půlku hlavy červenou a půlku bílou!!"

Hned po něm vylezla malá bruneta, prvním dojmem tichá, ale za to roztomilá.

„Denki zmlkni už! Jsem Ochaco Uraraka, ale říkejte mi Uraraka!"

Dodala a pousmála se. Po ní vylezli jestě další dva členi. Jedna se jmenovala Momo a druhý byl Mineta.

„Jsem Todoroki a tohle je Bakugo"

Usmál jsem se a bouchl loktem do Bakuga na náznak, že se má aspoň usmát.

„No, naše auto je nefunkční, můžeme se přidat k vám?"

Zeptala se Uraraka a začervenala se při pohledu na Bakuga. Ten zrudl zlostí.

„Nebereme žádné další parchanty! Už tak jsme kvůli vám málem chcípli!"

Zařval a čekal že ho podpořím. Usmál jsem se a podíval se na něho. Najednou jsem uslyšel hlasy těch bastardů, kteří nás pomalu ale jistě obkličovali.

„Měli by jsme vypadnout! Teď hned!"