Dopisy na rozloučenou {TODODEKU}

kapitola 11

Přiběhl jsem k oknu a sledoval jak nejméně 100 mrtváků obléhá pravou stranu našeho domu a dostává se přes plot.
Všichni začali panikařit.

„Uklidněte se, musíme vypadnout, Mineto! Vem věci z chodby, Todoroki a Bakugo vy vemte zbraně a rozdejte je zbytku. Já a Momo zůstaneme tady."

Mineta vběhl do chodby a my s bakugem do koupelny pro zbraně, když jsme je donesli a rozdali, uslyšeli jsme neskutečný křik. Otočili jsme se a od chodby vběhl mineta který měl pokousanou paži.

„Nenechávejte mě tady, prosí-"

Nedořekl to a spadl do spárů mrtváků. Momo se neudržela a zakřičela, což jich přivolalo ještě víc.

„Všichni za mnou do garáže, hned!"

Zakřičela Uraraka a vyběhla do garáže, za ní Momo, Denki, Bakugo a Kirishima a já ruku v ruce s Midoriou. Zavřel jsem za sebou dveře od garáže a zamknul je. Uraraka už v té době byla v dodávce a čekala až všichni nasedneme. Když jsme všichni nasedli, uraraka otevřela garáž a rozjela se. Cestou jsem se díval ze zadních dveří dodávky na opancířované auto, které se za náma rozjíždí.

„Urarako! Jedou za náma!"

Zakřičel jsem a Uraraka přidala na rychlosti.

„Todoroki promiň, nechtěl jsem.."

Usmál jsem se a obejmul ho. Hladil jsem ho po vlasech a uklidňoval ho.

„Jedeme do našeho tábořiště, jenom jim musíme zmizet. Budu tě navigovat."

Řekl Iida a Uraraka znovu přidala na rychlosti. Chvíli jsme jeli a ztratili jsme je, ale najednou jsme uslyšeli obrovskou ránu a naše auto se dostalo do smyku.
Praskla nám guma uprostřed dálnice..