Dcera Neptunova 2 : Bez domova

Prolog

Drahá Alexis,
nevím, kdy se probudíš, ale nemůžu už déle čekat, tak ti píšu. Je to rok a půl, co jsi upadla do bezedného spánku, jak tomu říká Will.
Byla jsem v životě mnohým. Dcerou, sestrou, pirátkou, legionářem, centurionem a preatorkou. Jen jediným jsem nebyla, a to člověkem v davu.
Jak víš, není to tak dávno, co mi Venuše předurčila, že nikdy nebudu s žádným polokrevným. Částečně to byl důvod, proč jsem se rozhodla vzdát se preatorského postu a zkusit žít ve světě smrtelníků. Bez výprav, bez bohů.
Vím, že si myslíš, že jsem se o tebe starala jen kvůli tomu slibu, ale není to tak. I kdybych ten slib nesložila, ráda bych si tě zvolila jako mladší sestru.
Ani nevíš jak moc mi tvá přítomnost vždy pomáhala. Nevím, co bych dělala, kdybych tě neměla poblíž, když v táboře nastaly ty těžké chvíle.
Vrátím se, to vím jistě. Půjdu si tě zkontrolovat, jestli se po probuzení do nového světa, máš dobře, jestli se o tebe Řekové starají dobře.
Nehledej mě, prosím.
Sama sebe ujišťuji, že mě poslechneš. Že budeš za mě ráda.
Nechávám ti svůj prsten, který jsem získala na výpravě, těsně před tím, než jsem se stala preatorkou.
Víš, že jsem slíbila, že nikomu neřeknu, jak jsem se k němu dostala, a ten slib splním.
Tím prstenem ti zanechávám poslední ochranu. Díky němu mě Argum a Aurum poslouchali.
A teď budou poslouchat tebe.
Ještě maličkost.
Žádám tě, aby ses od teď začala rozhodovat podle vlastního srdce. Je jedno, jestli tě to potáhne zpět do Nového Říma, nebo zůstaneš v táboře Polokrevných. Či se dokonce se vydáš do světa, tak jako já.
Hlavně se rozhoduj sama za sebe. Nenech nikoho, aby řídil tvůj život.

Tvá velká sestra
Reyna

Dostala jsem pár žádosti, abych se dala do pokračování, tak tady je. Nejsem si jistá, co řeknete na vývoj, který hodlám s hlavní hrdinkou projít, ale doufám, že si užijete čtení.
Prosím o ohlasy.