Dcera Neptunova 2 : Bez domova

3

,,Počkej, taky tam jdu." volala za mnou Emma.
Zastavila jsem, a nechala jí, aby mě doběhla.
,,Proč tam potřebuješ?" zajímala jsem se, když si stoupla vedle mě.
,,Zavolat mámě. Kdybych ji aspoň jednou týdně nevolala, byla by schopná sem přijet a zburcovat celý tábor." zasmála se, ale mluvila naprosto vážně.
,,Starostlivá?"
,,Jo, hodně. Proč tam jdeš ty?"
Minuli jsme volejbalové hřiště, kde na nás zamávaly holky od Afrodity.
,,Chci se zeptat, jestli už volal Percymu. A jestli dorazí."
Podržela jsem jí s úklonkou dveře.
,,Ty jsi šašek." zakroutila hlavou, ale dveřmi prošla.
,,Zvláštní, já to vždycky říkala Joshovi." usmívala jsem se.
Pak jsem bolestně zkroutila obličej.
,,Jsi v pohodě?" zeptala se a zastavila přede mnou.

,,Jak jsi to poznala?"
Zatvářila se trochu omluvně.
,,Poznám takové pocity, když jsem poblíž. Promiň." položila mi ruku na rameno.
,,Nechme to být, ano?" setřásla jsem její ruku, obešla jí a otevřela dveře do místnosti, kde se instruktoři scházejí na setkáních.
Mluvení o pocitech, ať už byli jakékoliv, pro mě nebylo lehké nikdy. A ještě více když jsem byla v podstatě sama v cizím státě a obklopená lidmi které jsem moc dobře neznala.

U stolu stál hnědý kůň s člověkem od pasu nahoru. Na zádech měl luk a dlouhé vlasy měl rozpuštěné.
Tvářil se naštvaně na kluka, otočeného zády k nám.
,,Deane, říkám ti naposledy, že jí nikdo od nás vyhazovat nebude!" mluvil hlasitě Cheirón.
,,Ale Cheiróne, ona tady nemá co dělat! Kvůli ní se mi všichni posmívali už minulý rok, a teď, když jsem se vrátil od mámy, tak taky!"
S překvapením jsem se zadívala na Arésoova syna, který máchal kolem sebe rukama.
,,Přeje tě si něco dámy?" podíval se na nás Cheirón, naprosto klidný a usmál se.

Dean se otočil a na moment se zarazil, když mě uviděl.
,,Šípková Růženka se probrala?" zeptal se zhnuseně. Pak se za mými zády objevila Emma a Dean ztratil nervy.
Rozešel se směrem k nám.
Čekala jsem, že se Emma postaví na vlastní obranu, ale ona vedle mě ztuhla a skrčila se.
Postavila jsem se před ní, když byl Dean jen kousek od nás.
,,Tak na to zapomeň kadeřníku! Ještě ses nedostal z jednoho průšvihu a už se ženeš do druhého?" zapíchla jsem mu prst do hrudi.
S potěšením jsem zjistila, že jsem arésovce dorostla.

,,To je něco jiného, ona mě ztrapnila schválně!" vztekal se a snažil se přese mě dostat k Emmě.
,,Ta holka, dcera Eróse, ze mě udělala pitomce!" chytila jsem ho za ruku, se kterou se mě pokusil odstrčit a zkroutila jsem mu jí za záda.
,,Oba víme, že to zvládneš sám." sykla jsem mu do ucha a odstrčila jsem ho.
Chtěl se na mě znovu vrhnout, ale Cheirón zasáhl.
,,Tak to stačí. Alexis má pravdu, ještě pořád máš dostat trest za její napadení. Clarisse s tím chtěla počkat, až se probudíš. A teď je na vysoké. Přijde příští víkend na návštěvu, tak se to vyřídí. Deane, jdi se někam uklidnit." poručil a ukázal ke dveřím, od kterých jsme se s Emmou rychle vzdálily.

Amatérský kadeřník naštvaně oddupal pryč.to bylo zvláštní, předpokládala jsem, že když se bohové a jejich řecké a římské stránky zase uklidnili, nemuseli by být árésovci tolik agresivní. Ne tak jako ve válce, když je to ovlivňovalo více než ostatní.

,,Tak, to bychom měli. Potřebujete něco?" obrátil se na nás s úsměvem kentaur. Jako by se nic nestalo.
,,Ehm, ano. Potřebuju zavolat mámě." ozvala se první Emma, stále trochu otřesená.
Byla jsem překvapená, že to tak špatně snášela. Ale pak jsem si vzpomněla na to, že jí do tábora Jupiter poslala matka, nikdy netrénovala s Lupou.
,,Jistě, víš kde je." pokynul ke dveřím zpět na chodbu, kam se vydala.
,,A já bych se chtěla zeptat na Percyho, jestli ví, že jsem vzhůru. Jestli přijede." nervózně jsem se podrbala na vypálených znacích na ruce. Nikdy jsem se nedostala k tomu, abych dostala znak svého otce. Další čárky za službu jsem nečekala. Přece jen, byla jsem u polokrevných ne s legií.
,,Dal jsem mu vědět, hned jak jsi se ponořila do moře. Měl by popravdě dorazit před obědem i s návštěvou." zamračil se na hodiny na zdi.
Také jsem zkontrolovala čas.
Bylo kousek po desáté.