Dcera Neptunova 2 : Bez domova

Epilog

Nervózně jsem stála před vstupními dveřmi menšího domku na Manhattanu.
Byla jsem ráda, že jsem jela sama. Emma do své rány na rameni chytila nějaký ošklivý zánět, takže ji Will se mnou nepustil. A ani jsem nechtěla žádat někoho jiného. To byla věc, kterou jsem už musela zvládnout sama.

Tabulka se jménem Blofisovi zářila na sluníčku. Dokonce jsem slyšela hlasy za dveřmi.

Nadechla jsem se a zmáčkla zvonek.
Téměř okamžitě se otevřeli dveře a za nimi se mračila Percyho hlava.
,,Měla jsi se ozvat, abych pro tebe dojel." objal mě a vtáhl do domu.
,,Chtěla jsem se projít. Mám pár věcí, které si potřebuju srovnat v hlavě." omluvně jsem se usmála, když mě pustil.

Pak jsem se dala do prohlížení domku.
Byl moc hezký, útulný a rozhodně zevnitř vypadal větší, než zvenčí. Percy se vydal kolem dřevěných schodů a já ho následovala. Šel pomalu a komentoval u každých dveří, co se tam nachází.

,,Nahoře má Estelle a já pokoj. Sice tam moc nejsem a pořád mámě a Paulovi říkám, že u nich pokoj nepotřebuju, ale oni si nedají říct. Obývák." zastavil se a pustil mě, abych vešla první.

Hlasitě jsem polkla a vešla. Z Percyho vyprávění jsem si udělala určitý obrázek, jak to u nich vypadá, ale rozhodně jsem nečekala, že na mě hned po příchodu skočí dívka s kudrnatými hnědými vlasy. Rychle jsem jí chytila do náručí.

,,Estelle!" křikla nějaká žena, ale neviděla jsem ji, protože se mi dívčiny vlasy dostaly až do očí.
Nějaké ruce ze mě sundaly dívenku. Viděla jsem před sebou ženy se stejnými vlasy jako měla dívka. Oči měla zelenošedé a široce se usmívala. Byla skoro o hlavy vyšší a na sobě měla zelenou halenku a černé kalhoty.

,,Ty musíš být Alexis." promluvila žena a zkoumavě si mě prohlížela
,,Ano paní." slušně jsem odpověděla.
,,Ale jaká paní? Jsem Sally." zasmála se a objala mě. Celou mě schovala a já blaženě vydechla a objala jí nazpět.

,,Sestřičko!" ozval se jiný hlas a už ke mě mířil obrovský kluk s jedním okem.
Trochu jsem šokem ustoupila, ale to mu nevadilo a také mě objal. Tak silně, že jsem nemohla dýchat.
,,Tysone!" napomenul Percy bratra.
,,Zdravím generále." zasmála jsem se na kyklopa. Ten zčervenal a vrátil se na své místo na pohovce vedle blondýnky.

,,Annabeth."

Byla jsem ráda, že vidím další známou tvář. Pak nastalo představování s ostatními. Harpie Ella, která byla přítelkyně Tysona, Paul Blofis, Percyho nevlastní otec a nakonec malá Estelle.

,,Taze ty si move sesicka?" koukala na mě velkýma hnědýma očima.
,,No, technicky vzato- ano, jsem tvoje sestřička." zarazila jsem se. Říkala jsem si, že bude dost času na to, jí všechny rodinné vztahy vysvětlit.
Znovu na mě skočila a začala mě objímat. U toho něco křičela, ale nerozuměla jsem ji.

Seděli jsme na gauči a já vyprávěla o naší cestě. Smála jsem se, vtipkovala. Ale o tom hlavním, co se stalo v táboře Jupiter, jsem nevěděla jak mluvit. ,,Takže, nad čím jsi po cestě sem přemýšlela?" zeptal se Percy a jedl u toho modrou zmrzlinu. Trochu mi zčervenali tváře.

,,Tak teď mě to zajímá. Kdo je ten šťas-."  Ozval se zvonek u dveří a ušetřil mě na chvíli mému vysvětlování. ,,Vy někoho čekáte?" zmateně jsem se na všechny okolo dívala.

,,Zajdeš otevřít Alexis?" navrhla Annabeth a potměšile na bratra mrkla. Percy se tvářil stejně nechápavě, jako ostatní, ale souhlasil.
Při odchodu z obýváku jsem slyšela, jak se Annabeth ptá, o co jde.

Za dveřmi jsem viděla jedinou postavu, která se, stejně jako já asi hodinu nazpět, nervózně ošívala.
,,Přejete si?" zeptala jsem se, když jsem otevřela dveře.

Za nimi stála hnědovlasá dívka, vlastně skoro žena, oblečená do černých jeanů a modrého trička. Tmavé vlasy měla zapletené do copu a hozené na rameni. Vykulila na mě oči a celá ztuhla.

,,Alexis?" zašeptala. Až poté jsem si uvědomila, že přede mnou stála Reyna. Rychle jsem se k ní přitiskla a objala jí tak prudce, že jsme obě málem spadli na zem.

,,Reyno."

Z očí mi stékaly kapičky slz radosti.
A v jejím jistém náručí jsem se konečně cítila celá. Měla jsem všechno. Své přátele v obou táborech, vlastně dva domovy. Dvě rodiny. Přidala se k tomu i rodina Percyho.
Měla jsem dva bratry a dvě sestry.
Nezáleželo, že pokrevně se mnou byl spojen jen Percy.

Věděla jsem, že se mé trable s emocemi vyřeší a já budu mít i Emmu, když tedy bude chtít i ona.
Se všemi po boku jsem byla šťastná.