Dcera Neptunova 2 : Bez domova

16

Zavřela jsem za sebou dveře a otočila se.

Zalapala jsem po dechu, protože na své posteli seděla Emma, jen v černém krajkovém spodním prádle.
Vlasy měla v nedbalém drdolu a po zádech jí stékala krev.

,,Bohové, co se stalo?" přiběhla jsem k ní a sebrala jí z ruky bílý tampónek, se kterým si do hluboké rány nanášela dezinfekci. Lekla se mě a zanaříkala nad bolestí, kterou jí prudký pohyb způsobil.

,,Nehoda v lázních. Srazila jsem se s klukem, který nesl nějaké skleněné nádoby." dostala ze sebe stěží.
Vyběhla jsem ke své posteli a co nejrychleji jsem popadla svůj vak a vyndala z něj nouzovou lékárničku.
,,A proč tě, u Plutonových ponožek, nevzali na ošetřovnu!" nadávala jsem cestou zpět.

Klekla jsem si k ní na postel a z lékárničky vyndala věci na šití.
,,Nevypadalo to tak hrozně, tak jsem odešla." provinile se usmála. Dala jsem se do očišťování rány, která se jí táhla od klíční kosti až ke kraji podprsenky.

Spustila jsem nový slet nadávek v latině, tak rychle, že jim určitě rozumět nemohla. I tak jsem ale byla opatrná. Dala jsem jí napít nektaru, ránu jsem polila jednorožčím lektvarem, abych jí znecitlivěla.
S naprostým soustředěním jsem se pustila do šití rány se zahnutou jehlou.

,,Nedívej se na to. To pomůže." poradila jsem jí dal se soustředila na šití. Celou dobu jsem měla skouslou špičku jazyka, do kterého jsem zarývala zuby, kdykoliv sebou Emma pohnula.

Když jsem skončila, znovu jsem ránu polila lektvarem a zavázala jí obvazem.

,,Kde jsi se to naučila?" zeptala se vysíleně.

,,Už tady jsem občas pomáhala na ošetřovně. A pak jsem s Willem vedla pár rozhovorů. Taky nesmíme zapomínat, že jsem pár zranění sama měla." ukázala jsem na levou ruku, kde byla má jediná viditelná jizva. Byla od ramene dolů a jen kousek, takže většinou nebyla ani vidět.

,,Při obléhání pevnosti mi jeden kluk zabodl meč až do kosti. Léčilo se to tři měsíce." pohladila jsem si jizvu.

,,Nebo jsem mohla mýt jizvu na zadku, když mi při nácviku seku ze zhora meč spadl dozadu." zasmála jsem se. Tehdy mi to přišlo ponižující a ošetřující medik si ze mě, po celou dobu ošetřování, dělal legraci, že mi tam jizvu schválně nechá.

,,Mám ti pomoct s převlékáním?" zeptala jsem se a zadívala se na její spodní prádlo od zaschlé krve.
Až pak mi došlo, co jsem ji nabídla a úplně jsem zčervenala jako rajče.
Emma zkusila pohnout s rukou s zkřivila tvar bolestí.

,,Jo, děkuju." zadívala se na mě a také ji zahořeli tváře. Vzala jsem z jejího batohu čistou bílou podprsenku, modré tričko s výšivkou zlatého slunce a šedé jeany s rozšířenými nohavicemi. Když jsem ji na zádech rozpínala podprsenku, klepaly se ruce. Po pevném stisku, který jsem měla, když jsem jí zašívala, nebylo ani památky.

Měla chladná záda oproti mým horkým a zpoceným dlaním.
Když jsem zapínání rozdělala, naskočila jí husí kůže.  Mě samotné běhal mráz po zádech a ramena mě brněla.  Stáhla jsem ji ramínko z obvázané ruky a nechala jí, ať si to druhé sundá sama.

Byla jsem ráda, že ke mě seděla zády, protože tak nemohla vidět, jak jsem celá hořela a třásla se napětím. Nezraněnou rukou si nandala čistou podprsenku, kterou jsem jí následně zapnula.

Pak jsme se pustily do oblékání trička, které mělo u krku ze zadu knoflík, aby bylo jednodušší ho nandávat. Několikrát během toho sykla bolestí, a já se jí omlouvala pokaždé, když jsem zavadila o obvázané rameno. Pak jsem ji dalším obvazem ruku upevnila, aby s ní nehýbala. Nakonec jsem si před ní klekla a pomohla jí do kalhot.