I Love You Daddy/Yoonmin

Omluvy

Černé na první pohled jemné vlasy mu padali do očí. Jeho pohled mě skenoval a prohlížel si mě kompletně celého, zato já se v jeho dokonalých očí utápěl ale poznal jsem, že se v nich něco změnilo, už na mě nekoukal tak..... Jak to říct dravě? Ne to zní divné, prostě už na mě nekoukal tím pohledem typu 'Teďka z tebe vyšukám duši' Jeho pohled byl takový jemnější.

Ach, jak moc mi chyběli jeho oči. Najednou vstal a šel ke mě. Můj tep se zrychlil a žaludek se stáhl. Zase jsem se cítil jako na střední, když si ke mě poprvé sedl a já byl v tu chvíli nejšťastnější člověk na světě.

Při pohledu na něj se mi vybavili všechny společné chvíle, jak ty krásné tak ty špatné, na které bych nejraději zapomněl. Najednou stál předemnou, mám pocit, že byl blíž, než je normální ale u něj mi to nevadilo. Přiznávám, chyběl mi, neuvěřitelně moc mi chyběl. Nebyl by den, kdy bych na něj nemyslel, kdy bych ho nepozoroval v televizi

Jemně jsem se usmál a on mi úsměv okamžitě opětoval. Ani jsem si nevšiml, že manažer někam odešel ale momentálně mi to bylo jedno.

"Ahoj" Byl jsem to já, kdo nakonec prolomil ticho "Ahoj" Vydechl jsem, slyšet jeho hlas skrz repráky a na živo je něco úplně jiného. Nakonec jsme se tedy posadili a Yoongi mám udělal kafe.

"Už je to doba" Zašeptal jsem a sledoval hrneček, který jsem pevně svíral "To ano. Pět let?" Uchechtl se, cítil jsem na sobě jeho pohled

"Pět let a tři měsíce" Opravil jsem ho, čemu jsem se následně oba zasmáli "Jimine" Zvážněl a já se bál, co mi řekne

"Já... Chci se tu omluvit, za všechno. Hlavně za moje chování na střední" Nečekal jsem, že se bude omlouvat

"Yoongi" Hlesl jsem "Já se za to na tebe nezlobím, už jsem ti dávno odpustil. Byli jsme oba mladí a blbí. Co se stalo, stalo se. Mě spíš štve, to jak jsem předtím na tom letišti utekl a ani tě nenechal mluv-"

"Ne Jimine, ty se nemáš za co omluvat. Já za tebou měl přijít dřív a já se měl omluvit. Když jsem se od Jungkooka dozvěděl, že se stěhuješ pryč já....Ani nevím jak to říct ale v tu chvíli jsem se cítil, jako kdyby mi někdo vrátil kudlu do srdce a když jsem tě viděl plakat a vědomí, že to všechno kvůli mě. Tak moc jsem se za to nenáviděl a i nenávidím. Tolik mi na tobě záleželo, byl jsi jediný, který sebou byl a nebylo to kvůli tomu, že jsem vypadal hezky a byl oblíbený. Jenže já si to nedokázal přiznat, nikdy jsem nic podobného necítil a tak jsem si myslel že to je jen nějaký zkrat, jenže když si odešel, uvědomil jsem si, že to zkrat nebyl"

Celou dobu jsem ho poslouchal a během toho se mi do očí nahrnuly slzy a měl jsem co dělat abych nezačal brečet. Bohužel, jeho další čin což bylo to, že si mě přitáhl do pevného objetí snížili mou snahu a slzy mi začali pomalu stékat po tvářích a vpíjeli se do jeho černé košile.

Najednou mě jemně chytl za tvář a donutil mě se mu podívat do očí. Palcem mi setřel slzy a následně mě jemně pohladil po tváři. Najednou se ke mě začal pomalu přibližovat...

Ayooooo všetciiiii ❤
Všem přešli krásnou sobotu s ještě krásnější neděli UwU
Doopravdy mě potěšili komentáře u minulého dílu, vlastně, všechny komentáře jak u téhle tak u mých ostatních knížek mě vždy moc potěší (♥ω♥*)
Tak doufám, že se vám tenhle díl líbil ❤
Jo a jen taková malá otázečka, sleduje mě někdo z vás na IG?