Hvězdy a Přátelství

6. Druhá Část: Návrat do školy

S Apollou jsme se rozloučili s rodiči, kteří se následně přemístili pryč, každý do své práce.
Já měla na rameni svou béžovou kabelku s korálky, které byly vyšité do tvaru klíče a Apolla měla na zádech černý batůžek.
Několikrát jsem si musela pásek přes rameno upravovat, protože se mi do něj zamotávaly vlasy, které jsem si rozhodla nechat dlouhé do poloviny zad. Stejně jsem myslela, že si je každou chvíli zase zkrátím, ale chtěla jsem dlouhým vlasům dát aspoň šanci.
Apolla se na mě zadívala omluvně, když zaregistrovala své přátele ze školy v Londýně.
,,Jen jdi." protočila jsem oči a sama se vydala do vlaku, najít si kupé.
Naštěstí jsme dorazili dvacet minut před odjezdem, takže byl vlak skoro prázdný a já se usadila hned dopředu. Věděla jsem, že Nick, Mia a Fiona se posadí, stejně jako většina Zmijozelských, dozadu. Vždy jsme si tam sedali. A já se setkání s nimi snažila co nejvíce oddálit. I tak mi na mysli uvízla vzpomínka na předešlý rok, kdy jsme jeli společně a po celou cestu se dobře bavili.
To uvědomění mi přineslo akorát tak mrzutou náladu.
Posadila jsem se a vyndala si jednu z mudlovských knih, které jsem si doma nedovolovala ukazovat ani ve svém pokoji. Mámu to vždy rozčilovalo.
Neměla prostě ráda obyčejné mudlovské romány.
Několikrát mě ze čtení přerušily otevírající se dveře, ale když jsem se na lidi, kteří se ke mě chtěli posadit, zamračila, tak zase rychlé zmizeli.
Spokojeně jsem se zatetelila, když se vlak začal rozjíždět. Jen málokdy se stávalo, že by někdo nebyl už usazení v té chvíli. Myslela jsem, že už nehrozí, že by mě někdo rušil.
Jak já se spletla.

Když vlak vyjel z nástupiště, otevřeli se dveře znovu a v nich se objevila až moc známá modrá hlava.
,,Tigerová." pousmál se na pozdrav Lupin.
Pozvedla jsem obočí.
,,My si k tobě sedneme, jo? Jako vždy jsme přijeli pozdě a tak je všude narváno." vstoupil a posadil se vedle mě.
Hned za ním vešel James Potter, Rose Weasleyová a Tyler McLaren, jak jsem si matně vzpomínala na jeho jméno.
Všichni byli ve mudlovském oblečení, zatímco já už byla ve školní uniformě.
Až na Lupina se všichni trochu zaraženě dívali na mou zeleno stříbrnou kravatu.
Odhrnula jsem nos a zase se dala do čtení. Snažila jsem se je nevnímat.
Ale oni měli jiné plány.
,,Co to máš na prstě? To je pořádný kus stříbra." ozval se Potter, který seděl hned naproti mě. Vedle něj byl blonďatý Tyler a u dveří Rose Weasleyová.
,,Babička mi o tom vyprávěla. Když u starodávných rodů dospěje čaroděj do šestnácti let, rodina mu dá rodinný prsten." ozval se Tyler. Vykoukla jsem na něj zpoza knihy. Nebylo časté, aby o té tradicí věděl někdo, kdo nebyl přímo čistokrevný, což, jak jsem věděla, Tyler nebyl.
,,Tobě už je šestnáct?" zeptala se překvapeně zrzka.
,,Ne. Bude v listopadu." odpověděla jsem znuděně.
Na ten prsten jsem se těšila už od mala. Byla to tradice o které mi řekl portrét tety Artemis, sestry mého otce. A to bylo v mých devíti letech.
I ona ho, stejně jako všechny portréty u nás doma, měla. Jednalo se o tlustý stříbrný kroužek s rodinným erbem, do kterého si každý člen rodiny přidával vlastní značku. Máma ho dostala ten den, kdy se s tátou vzali, a nesla jeho značku. Hrdého orla, vyrytého mezi dvěma překříženými hůlkami. Orel byl nahoře, zatímco dole bylo písmeno T. A po obvodu bylo vyryto rodinné motto. Stabit contra adversa muniamur. Přesným překladem jsem si jistá nebyla, ale znamenalo to, že jsme vždy stáli hrdě proti nepříznivému osudu.
Kromě orla byl můj prsten totožný. Já tam měla jedno ze svých oblíbených souhvězdí, Štíra, což bylo zároveň mé znamení zvěrokruhu.
,,Jen málo které rodiny se toho stále drží." poznamenal blonďák.
Zavřela jsem knihu a pořádně si ho prohlédla.
I když seděl, bylo vidět, že byl asi středně vysoký. Měl na sobě modré mudlovské kalhoty a hnědou koženou bundu, pod které bylo vidět černé tričko. Blond vlasy měl rozcuchané a padaly mu do modrých očí.
,,Babča má pořád svůj. Prsten rodiny Blacků. Nenosí ho od té doby, co se vdala a oni ji vydědili. Jednou mi ho ukázala. Má ho zavřený v kouzelné truhličce, kterou nikdo, kromě ní nemůže otevřít." zavzpomínal Lupin.
Sáhla jsem si na těžký prsten. Byl sice nezvyk ho nosit, ale byla jsem na něj hrdá.
Pomalu jsem s ním otáčela dokola a dodávala si tím klid.
Sledovala jsem jejich rozhovor, ale neúčastnila se ho, dokud mě přímo neoslovili.
,,Jsem Tyler McLaren." napřáhl ke mě ruku. Asi si až v tu chvíli vzpomněl, že nás nikdo nepředstavil.
,,Diana Tigerová." opatrně jsem mu ruku stiskla. Měl ji o něco větší než byla moje.
,,Zvláštní jméno. Po římské bohyni měsíce." stáhl ruku k sobě.
,,A lovu. A také to byla panenská bohyně. Jsem pojmenována po otcově sestře, Artemis. Moje sestra je Apolla." vysvětlila jsem.
,,A proč nesedí s tebou?" zeptal se se zájmem. Nijak nereagoval na mou poznámku o bohyni.
,,Jede tento rok poprvé. A já ji poslala, aby si sedla s kamarády." kmitla jsem rameny.
,,A proč tvoji přátelé nesedí s tebou?" zeptal se a rázem, jakoby se v kupé ochladilo.
Tvář mi ztuhla do nečitelné masky, všechny svaly se mi napjaly.
Lupin vypadal, že chtěl praštit buď svého kamaráda, nebo sám sebe. Weasleyová a Potter po mě házeli kradmé pohledy, ale jinak se dívali z okna.
,,Do toho ti nic není." řekla jsem rychle a ledově.
Hned na to jsem si vzala svou knihu a dala se do čtení. Nevnímala jsem trapné ticho, ani napětí ve vzduchu. Veškerou svou pozornost jsem skoro bolestivě upírala na stránky. Všimla jsem si, že se šli postupně převléct, ale ani na okamžik jsem očima nepohnula.
A když po několika hodinách začal vlak zastavovat, musela jsem si záložku vrátit na místo, kde jsem začala, protože jsem si vůbec nic nepamatovala.