Hvězdy a Přátelství

9.

Trhavě se nadechl a než stihl otevřít pusu, ozval se hlas profesora Longbottoma.
,,Výborně, jste docela rychlí. Tak to zítra doděláte a pak vymyslím něco jiného."
S trhnutím jsem trochu odskočila od Lupina a otočila se za panem profesorem.
Ten se usmíval a pozoroval spíše květináče, které byli již vyčištěné od plevele, než nás.
,,Jasně, uvidíme se zítra." řekl rychle Lupin, vydal se k profesorovi, dal mu rukavice a co nejrychleji odešel.
,,Neurvalec." zamumlala jsem si pro sebe, vzala jsem květináč s plevelem a donesla ho k panu Longbottomovi.
,,Děkuji slečno Tigerová, nebyl Teddy moc otravný? On práci s rostlinami moc nemusí." převzal si ode mě plevel. Když jsem se tázavě podívala, protože pár rostlinek vzal a dál je do skleněné nádoby, řekl, že chce udělat nějaké testy ohledně toho, co je to zač.
,,Lupin byl v pohodě. Trochu upovídaný." odpověděla jsem na otázku a podala mu rukavice.
,,To bývá, když je nervózní." prozradil mi s mrknutím a rozloučil se se mnou. Raději jsem nad profesorem moc nepřemýšlela a vydala se k hradu, abych se připravila na hodinu astronomie.

Byla jsem vážně unavená, když jsem šla v devět večer na Astronomickou věž. A to jsem po večeři na dvě hodiny usnula.
Naštěstí jsem nebyla jediná. Většina spolužáků, kteří šli za mnou nebo přede mnou, vypadali stejně unaveně. Hodinu jsme měli s Nebelvírem, za což jsem chtěla ředitelku proklít.
Nechápala jsem, proč většina našich hodin byla spojená právě s kolejí lva. Ale co jsem se ptala matky a otce, i za nich to tak bylo.
Nebelvírské dávali společně se Zmijozelskými a Havraspárské s Mrzimorskými.
Prý to mělo něco společného s nevraživostí, která mezi těmito dvojicemi panovala a tak se jí snažili zmírnit takto.
Upřímně mi připadalo, že bylo spíše na škodu.
Na druhou stranu byl zázrak, že se máma s tátou dokázali i přes to zamilovat.
Na věži jsem se spokojeně usadila ke svému teleskopu a při výkladu profesora Bankse pozorovala podzimní noční oblohu.
Nejvíce jsem měla ráda souhvězdí Orion, které byli pojmenované po titánovi, který měl podle pověstí jako jediný muž povoleno pobývat ve společnosti bohyně Artemis. A neslo stejné jméno jako otec.
Pak tam byl Pegas, vlevo od něj Andromeda, pod ním Vodnář a tak dále. Podzimní obloha podle některých nebyla moc zajímavá, protože ty nejvýznamější souhvězdí byla spíše v zimě, ale já ji měla nejraději.
Když jsem dostala za úkol překreslit jedno ze souhvězdích z oblohy a vypočítat vzdálenost od Země, byla jsem za chvíli hotová, protože výpočty jsem uměla nazpaměť a výkresy postavení hvězd jsem dělala ve volném čase.
Dokonce jsem pro zajímavost na pergamen označila barvy jednotlivých hvězd ve souhvězdí Persseuse.
Profesor Bankes byl spokojený a tak mi dal zadání domácího úkolu, abych si ho mohla udělat už o hodině.
Položil mi na stůl před teleskop pergamen s neznámou konstalací hvězd, u které jsem měla zjistit, o jaké hvězdy se jedná, vzdělanost od Země, jejich vlivy na planety a, jako bonus, protože věděl, že jsem se o to zajímala, legendu, která se ke jménu souhvězdí vázala.
Zatímco ostatní dokončovali zadání, které měli o něco jednodušší, já se s mírným úsměvem skláněla nad pergamenem a porovnávala ho s různými nákresy z učebnice.
Až na pojednání o pojmenovávání jsem měla na konci druhé hodiny vše hotové.
Trochu mě z hrbení se nad stolem bolely záda, ale i tak jsem spokojeně odcházela do sklepení kousek za ostatními.
Ti byli tak vyřízení, že sotva chodili, ale stěžovat si na neužitečnost předmětů zvládli bravurně.
Šla jsem úplně poslední a vychutnávala si spící hrad.
,,...s ní je? Přece nikdo nemá rád astronomii!" slyšela jsem známý hlas Rose Weasleyové.
,,To nevíš, třeba má ráda hvězdy." oponoval Tyler McLaren zvučným hlasem. Přiznávám, ten hlas se mi líbil. Zajímalo mě, jestli umí zpívat.
Slyšela jsem odfrknutí.
Šla jsem rychleji, abych je dohnala, ale potichu. Chtěla jsem si z nich udělat legraci. To se mi nepodobalo, ale nepřišlo mi, že by to někomu uškodilo.
Tak jsem se k nim přikradla zezadu, a odkašlala si, až všichni nadskočili.
,,Víte, že mluvit o někom za jeho zády je neslušné?" se širokým úsměvem jsem se dívala na jejich překvapené tváře.
Lupin se pak, když se vzpamatoval, provinile podíval na své boty.
,,Ale to je dobré. Jsem zvyklá." pokrčila jsem rameny a přímo mezi Potterem a Weasleyovou je předešla.
,,Přeji dobrou noc." řekla jsme přes rameno a zamířila doprava, přímo po schodech do sklepení.
Za sebou jsem nic neslyšela, asi dali na mou radu a ujistili se, že jsem byla už pryč, než začali zase mluvit.