Hvězdy a Přátelství

17.

V knihovně jsem byla asi hodinu, než jsem se vrátila na kolej, abych si vyzvedla své věci a oblékla se.
Pár lidí tam létalo jako splašení a hledali své věci.
Holky na pokoji dobalovaly poslední věci a povídali si, odděleně.
Padma a Jenifer se mě hned chytali vyptávat, ale já je zastavila a řekla, že jim všechno převyprávím, až to sama pochopím.
Padma se na to tvářila skepticky, ale nechala mě být.
Ve vlaku jsem se pouze dívala z okna a věnovala se svým myšlenkám, zatímco se Padma, která seděla vedle mě, bavila se Samuelem a Jenifer, kteří se naproti nám drželi za ruce. Byla jsem za ně ráda, očividně se dali dohromady na plese a vypadali díky tomu šťastně.

Těsně před Londýnem jsem se na ně otočila.
,,Nevíte, proč Nick, Mia a Fiona přestali?" zeptala jsem se a utnula jejich debatu o prázdninách. Nemusela jsem ani zpřesňovat, o čem jsem mluvila, podle jejich vážných výrazů, které se proměnily na škodolibé, to pochopili.
,,Slyšela jsem, že kvůli těm trestům, které za to začali dostávat, jim rodiče poslali huláky. Dostali takovýho sprda, že to bylo slyšet až ve věžích. Byli to někdy během druhého víkendu v Prasinkách." řekla s úsměvem Padma.
To jsme byli v kouzelnické vesnici také. Pomáhala jsem Jenifer schánět dárek pro tátu k narozeninám.
Pak začal vlak brzdit a my se připravili k odchodu.
Naposledy jsem se s nimi rozloučila, když jsme čekali na přeplněném nádraží.
Popřáli jsme si hezké prázdniny s tím, že si napíšeme a pošleme dárky.

K rodičům jsme s Apollou dorazili zároveň. Táta nás obě objal, máma se vřele usmála a přivítala nás.
Přemístili jsme se rovnou domů, kde nás čekala Tina s večeří.
A k večeru, když už jsme rodičům v salonu řekli vše, co se dělo, já jim předala jednu ze svých fotek, které jsem našla na nočním stolku ráno po plese, jsem se vydala do své ložnice.
Nebyla jsem unavená, i když jsem se na to vymluvila. Prostě jsem neměla náladu na rodinné konverzování.
A chtěla jsem přemýšlet.
Nad spoustou věcí, ale všechny se týkaly jedné osoby. James Potter se mi zaryl do myšlenek a nechtěl pryč.
A tak se stalo, že jsem celou noc strávila přemýšlením nad tím brýlatým, černovlasým nebelvírem.

Následující den jsem měla špatnou náladu. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo kvůli nevyspání, nebo samotnými myšlenkami na něj, ale každopádně jsem nebyla nejlepší společník na povídání. Pro sestru ani pro rodiče. Portréty příbuzných mi ale pokoj nedali. Pořád se ptali, proč jsem byla na Vánoce tak nevrlá, tak jsem se zavřela do pokoje a vylezla jen na jídlo. Večer před jídlem jsem se pustila do rozesílání dárků po skřítce Tině.
Ke každému jsem přidala pár řádků s přáním a otázkou, zda se potkáme na plesu pořádaném ministerstvem.
Váhala jsem, jestli mám poslat i dárek pro něj, ale nakonec jsem se překonala a přiložila k němu dopis.

Tímto ti chci popřát krásné Vánoce, snad jsou lepší než ty moje. Ne že by to doma nebylo super, ale myšlenky na tebe mi nedají spát. Ani nevíš jak jsem se přemáhala, abych ti nic neposílala. Ale nakonec jsem musela.
Zajímá mě, proč jsi mi ty sám ještě nenapsal, ale vlastně jsem ráda. Nevím, co bych udělala, kdyby jsi napsal. Je možné, že bych to spálila a ní se na to nepodívala.
Abych byla upřímná, nevím, co si o tom, co jsem se dozvěděla, myslet.
Má nová odvážná stránka říká, že ti můžu věřit, ale ta druhá, ta opatrná, říká, že to všechno byl jen hloupý vtip a já naletěla. Bojuji s vlastní hlavou a nevím, které straně vlastně fandím.
Pravda, nebojím se ti tohle všechno napsat, jsem proto odvážná? Možná.
Ale především mám obavy. Z toho, co uděláš, až si tohle přečteš.
Nevím jestli chci, aby jsi odpověděl, nebo naopak aby jsi neodpovídal.
Vydal jsi se na cestu s nejistým koncem. To ale my oba, hádám.
Ale jedno je jisté. To, kdo jsi Jamesi, nemění mé city, které se vytvořili, když jsi mi psal. Jen je vše díky tomu komplikované.
Ale to je s vámi Pottery vždy, že?
S láskou
Diana