Tak jsme na konci...
Vím, že tenhle příběh není žádný zázrak, ale dala jsem si na něm záležet, tak doufám, že se líbil.
Chtěla bych poděkovat všem, kdo se dočetl až sem a měl dost trpělivosti s chybami, které se tu určitě objevili.
Zároveň budu ráda, když se podíváte na mé zbylé příběhy, které jsou k dostání na mém profilu.
Důvod, proč píšu vzkaz sem, a ne na konec, jak se to obvykle dělá je ten, že sama tyhle kecy autora prakticky nečtu vůbec, a když už, tak jen když jsou takhle nahoře.
Každopádně děkuji, že jste můj příběh četli, podporovali hvězdičkami a přidali sem tam i nějaký komentář. Za ty jsem fakt ráda. Vždy mi vykouzlí úsměv na rtech.
Jako poslední chci jen říci, že tato kapitola je pro mou kamarádku pajazamastilova, díky které jsem našla odvahu vše zveřejnit. Snad se ti konec, který jsem připravila, líbí. Obě víme, že na romantiku moc nejsem, takže mě stálo spoustu námahy, abych na konec nedala nějakou tu ránu do obličeje.,,Mami, tati, to je Diana." promluvil
James a já svírala jeho ruku, tajně. Tak aby to nebylo vidět.
Paní Potterová se otočila na syna a usmála se, když si nás prohlédla.
,,Dobrý den." promluvila jsem nervózně a musela pustit Jamesovu ruku, abych ji mohla napřáhnout k podání.
Když se na mě blíže zaměřila, najednou se rozesmála.
Vyděšeně jsem vykulila oči.,,Teto Ginny, neděs jí." ozval se ze zadu rodiny povědomý hlas.
,,Teddy." ulevně jsem vydechla. Pak jsem se ale zakuckala a rozesmála se, když jsem ho uviděla.
Měl na hlavě černé psí uši, špičaté a vzpřímené.
,,Co?" otočil s ušima a usmíval se.
,,Jestli jsi chtěl zmírnit napětí, tak se ti to povedlo, kamaráde." smál se vedle mě James.
,,Omlouvám se za ženu. Ona se směje, protože je přesvědčená, že my muži Potterové máme slabost pro rusovlásky. Má matka měla také rudé vlasy." promluvil pan Potter.
,,V pořádku." dostala jsem ze sebe mezi smýchem.
,,Teddy, vrať si normální uši." obrátil se na kmotřence.Ten ale zakroutil na odpor hlavou. Měla jsem dobrou náladu, tak jsem se ho rozhodla podpořit.
Rodiče nebyli v dohledu, to jsem si zkontrolovala, tak jsem se soustředila a protáhla si své uši na kočičí.
,,Takže je to pravda." pronesla žena s hustými kudrnatými vlasy a zelených šatech bez ramínek.
,,Hermiona Weasleyová." natáhla ke mě ruku. Když řekla své jméno, okamžitě jsem si vybavila mudlorozenou, u které se říkalo, že to jednou dotáhne na ministryni kouzel, a také matka Rose.,,Těší mě." pokývala jsem hlavou.
,,Prý jsi ve Zmijozelu." ozval se muž vedle paní Weasleyové.
,,Rone!" okřikla ho jeho žena a zároveň i paní Potterová.
,,V pořádku. Ano, jsem ve Zmijozelu, nestydím se za to." řekla jsem klidně a dívala se muži do očí.
,,Já nic neříkám. Jen jsem se zeptal." usmál se na mě omluvně, ale ta slova směřoval k ženám.
,,Vážně Rone? I po těch letech ti tak záleží na koleji?" dala si paní Weasleyová ruce v bok.
,,Asi se raději vzdálíme." zašeptal mi James do ucha a kývl na Teddyho.
Všichni tři jsme se nenápadně vypařili od začínající hádky.
Při tom jsem si raději vrátila své uši, kdyby se náhodou na mě podívali rodiče.,,Tak, co jste celý týden dělali kluci?" zeptala jsem se a posadila se ke stolu.
,,No, já měl skvělý týden, tady James o něco horší." ležérně se Teddy posadil na židli, já naproti němu a James, celý rudý, vedle mě.
,,Opravdu? A proč pak?" obrátila jsem se na chlapce vedle sebe.
,,Jakmile ho Lily prozradila, byl od celé rodiny vyslýchán. A když byl zároveň sám na nervy, kvůli těm vašim vzkazům... Mimochodem, jak jsi věděla, že sbírá modely košťat?" napřímil se, jak si vzpomněl.
,,Říkal mi o tom, tedy psal." opravila jsem se ,,Jak to myslíš, že ho vyslýchali?" zeptala jsem se a se zájmem se na modrovláska před sebou dívala.
,,Já jsem tady!" mával na nás James ale nebrali jsme ho na vědomí.
,,No, my od čtvrtého ročníku věděli, že se do někoho zabouchl, ale nikdo z něj nedostal do koho. A když to Lily prozradila, Harry, Ginny a vlastně i všichni ostatní si ho začali půjčovat a vyptávat se." smál se při vypravování Teddy.
ČTEŠ
Hvězdy a Přátelství
FanfictionHvězdy. Proč pro mě vždy tolik znamenaly? Že by to bylo kvůli tetě, která mi o nich vyprávěla? Nebo proto, že mě pohled na ně tak fascinoval, že jsem dokázala přestat vnímat čas? Kdo ví? Možná pro to měl osud nějaký zvláštní význam. A nebo jsem pros...