Hvězdy a Přátelství

16.

Byla jsem ráda, že jsem si mohla aspoň na půl hodiny sednout a nechat nohy odpočívat. Nezáleželo na tom, že jsem byla zvyklá tančit, nohy mě z bot bolely stejně.
U toho jsem opatrně jedla chlebíčky, tak, abych si nezašpinila šaty.
Pak se ke mě přihnal můj tanečník a vyzval mě k dalšímu tanci.
Souhlasila jsem, bavilo mě s ním tančit a povídat si.
Už to nebylo tak trapné, jako na začátku.

,,Zajímalo by mě, když jsi šla anonymně, jak jsi se připravovala?" zeptal se náhle, když jsme byli uprostřed druhého tance.
,,Pomáhala mi Apolla, sestra, a její spolubydlící." prozradila jsem.
,,Ty jsi byla v Nebelvírské věži?" překvapeně na mě vykulil oči s trochu se mu zamotaly noh. Málem upadl, ale naštěstí to ustál. Zahřálo mě, že si pamatoval kolej mé sestry.

,,Nikomu to neříkej, byl by průšvih." poprosila jsem ho a předvedla svůj nejlepší psí pohled.
,,Jasně, že to neřeknu, jen... Jak se ti líbila? Prý je celá červená."
Zamyslela jsem se a vzpomínala na tu chvilku, kdy mě sestra táhla přes místnost a po schodech.
,,Je hodně červená." uznala jsem ,,A vypadá hezky, i když je na můj vkus trochu moc svítivá. Bije to do očí."
Na to se ušklíbl.

Pak přestala hrát hudba a všichni se otočili na ředitelku, která stála na vyvýšeném pódiu pro kapelu.
,,Prosím všechny o pozornost." promluvila žena v zeleno-modrém hábitě a s hůlkou u krku. Zesilovala si tím hlas.
,,Ráda vidím, že se bavíte. Tento rok si pro vás letošní sedmáci připravili překvapení. Předávám slovo primusovi Albertu Londonovi, který celé překvapení, spolu se svými spolužáky, vymyslel a uskutečnil." ukázala na staršího studenta v černém hábitě, jako měli ostatní, s hnědými vlasy a maskou slona.
Z celého sálu se ozval potlesk, největší z přední části, kde, jak jsem se dovmnívala, byl nastoupený sedmý ročník.

,,Děkuji paní ředitelko." kývl hlavou na ženu, která odešla z pódia.
,,Tento rok jsme tu naposledy a tak nás se spolužáky napadlo, udělat něco zajímavého." začal pomalu přecházet sem a tam po pódiu.
,,Když jste všichni vešli, asi jste nezaznamenali, že jsme po celé síni rozmístili kouzla kryjící identity. Takže pokud jste si vyloženě neřekli, kdo jste, dnes jste tančili s cizinci. Teď, jako vrchol večera, ta kouzla propustíme. Masky spadnou, kouzla pominou. Jestli jste sami použili kouzla na změnu, zmizí také." dovysvětlil a pozvedl hůlku vzhůru.
,,Tak se pojďme podívat, co se skrývá za maskami." zavolal vesele a jeho konec hůlky začal zářit. Stejně tak několik dalších zvednutých hůlek.
Cítila jsem, jak se můj tanečník kousek za mnou napnul.

Otočil si mě k sobě, zády k pódiu a hluboce se mi podíval do očí.
,,Jsem to já. Já, co jsi si s ním psala. Komu jsi věřila. Ano? Na tom, jak se jmenuji, přeci nezáleží." poslední větu řekl zoufale.
Cítila jsem vlnu magie, která se prohnala všemi v místnosti.
Byl to podobný pocit, jako když jsem vcházela dovnitř. Myslela jsem, že se jednalo o můj vlastní pocit nejistoty, ale když jsem věděla, o co šlo, dokázala jsem vnímat, jak mnou projela.
Vrátila jsem si svou podobu, tak to bylo fér vůči ostatním, jen vlasy jsem si nechala dlouhé, abych nezničila účes, který mi vytvořila Zia.

Nejdříve spadli masky.
Pak jsem mohla sledovat, jak se rysy mého tanečníka měnily.
Tvář se mu protáhla, lícní kosti se trochu skryly, nos se zakulatil.
Zalapala jsem po dechu šokem a o krok ustoupila.
Šlápla jsem si ale na šaty a málem spadla, kdyby mě nezachytili silné ruce.
Rychle jsem si stoupla a odstrčila ho od sebe.
,,Diano." díval se na mě těma svýma očima, do kterých mu padali černé havraní vlasy a trochu se kroutily. Hlas už měl také svůj, trochu hrubý od křičení na famfrpále.
Nezmohla jsem se na noc jiného, než úprk.

Dlouhé vlasy, za mnou vlály, když jsem probíhala mezi studenty, kteří se navzájem mezi sebou ve dvojicích prozkoumávali a povídali si.
Slyšela jsem ho, jak za mou běžel a volal na mě.
Na to jsem však jsem nebrala ohledy. Držela jsem si šaty tak, abych o ně znovu nezavadila a proběhla dveřmi z Velké síně pryč.