Hvězdy a Přátelství

15.

Spala jsem až do odpoledne a pak jsem si zavolala Winky a požádala jí, aby mi donesla nějaké jídlo na pokoj.
Skřítka byla více než nadšená a připravila mi tři chody jídel i se zákuskem.

Už od tří hodin jsem sledovala všechny čtyři, jak se připravovaly.
Postupně se vystřídaly v koupelně, dávali si na obličej kouzelné mastičky, malovali si nehty, kouzly upravovaly vlasy.
Sama jsem si jen prohlížela své pergameny s kresbami z hodin astronomie. S láskou jsem přejížděla prsty po papíru a trochu se mračila nad drobnými nepřesnostmi, které jsem ze začátku dělala. Tečky, znázorňující menší hvězdy, byli špatně vzdálené od těch větších, jak už jsem neměla náladu na přesné měření. Nebo občasné pokusy o znázornění nových hvězd, které jsem při pozorování našla na obloze, ale ve skutečnosti to byly jen odrazy světel.

Když jsem odcházela, jen se svou kabelku přes rameno, ve které jsem měla šaty, boty a nějaké šperky, zrovna si Jenifer nanášela nějaký pudr na nos.
,,Tak si ples užijte." usmála jsem se na ní a Padmu, která jí podávala růž na tvář v krásné zdobené paletce.
Obě na mě zamávaly a vrátily se k práci.
Po cestě jsem si změnila vzhled, jen tak, aby mě na první pohled nebylo poznat. Větší a špičatější nos, kulatější obličej, světlé vlasy.

Před obrazem Buclaté dámy jsem se zastavila a požádala jí, jestli by mi zavolala sestru. Řekla jsem jí ale že sháním kamarádku.
Měla nějaké řeči, ale když jsem řekla, že se jedná o ples, rychle mému přání vyhověla.
Osobně jsem měla raději vstup do Zmijozelské společenské místnosti, kde jsme sice říkali také heslo, ale jen do zdi, která skrývala vstup. Buclatá dáma byla, jako většina nebelvírů, až moc živá. Raději jsem to ale Apolle neříkala. Byla poněkud svérázná.
Obraz se odklopil a zpoza něj se objevila Apolla. Byla oblečená do pohodlných kalhot s mikinou, vlasy měla nedbale zapletené, určitě od předchozího dne, a hozené na rameni.
,,Jdeš pozdě! Takhle to nestihneme!" chytila mě za ruku a stáhla dovnitř.
Ohromeně jsem po cestě zírala na společenskou místnost Nebelvíru.
Byla celá červeno-zlatá, plná pohodlně vypadajících pohovek a křesel u krbu a na zdech měli i nějaké ty obrazy.
Vypadala o něco útulněji, než ta zmijozelská, ale byla na mě moc svítivá. U nás si člověk mohl nepozorovaně posedával v koutě a nikdo ho skoro neviděl. Měli tam pramálo soukromí.
Sotva jsem dokázala postřehnout kluky, kteří seděli u krbu a hráli Třeskavého Petera.
,,Já jdu akorát." ohradila jsem se přede dveřmi na schodech, na které mě v podstatě vynesla. Ono se to nezdálo, ale sestra byla silná.
,,Není čas na nehty, ani na masky. A co tvoje vlasy?" ukázala na mou hlavu.
Pak mě hrubě strčila do dveří.
,,Zapomínáš na jednu drobnost. To všechno si udělám sama. Chtěla jsem jen pomoct s detaily, jako jsou šperky." vstoupila jsem vrtkavě a podívala se na ní přes rameno.
,,Ahoj holky, jak se máte?" pozdravila jsem Kaylu, Herriet, Ziu a Lily.
,,Je od oběda na nervy. Je s ní k nevydržení." odpověděla Kayla a ukázala na sestru za mnou. Ostatní dívky souhlasně kývly.
,,Začíná to za hodinu!" urazila se, vzala mi z ramene kabelku a začala vytahovat vak s šaty a botami.
,,A ty se do toho budeš dostávat dvacet minut, jak tě znám." vyndala šaty a hodila je po mě.
Pak ukázala na dveře do koupelny.
,,Ano generále." z legrace jsem zasalutovala a rychle než po mě stihla hodit i boty, jsem se schovala v koupelně.
Jako první jsem se svlékla do naha, až na kalhotky, ty jsem odložit odmítala, i když mi už máma říkala, že by se správně pod společenské šaty nosit neměly.
Vše jsem pečlivě srovnala na hromádku a, abych pravdu řekla, vážně si šaty oblékala déle, než bych měla.
Na mou obranu, zapínání bylo vyřešené příšerně neprakticky.
Na pohled vypadalo šněrování na zádech, které vlastně ani vidět být nemělo, hezky, ale musela jsem nakonec požádat Apollu, aby mi pomohla
,,Zvětšily se ti prsa." mračila se na můj hrudník, když šaty konečně zavázala.
Slyšela jsem z ložnice holky, jak se pochechtávaly a protočila jsem oči.
,,To se dalo čekat, jsem ve vývinu." připomněla jsem sestře.
,,Jo, a pořád ti jsou, takže si je nemusíš zmenšovat. Ale bude se ti špatně dýchat u tance." zazubila se a vydala se zpět do ložnice a čekala, že jí budu následovat.
,,Víš jak moc se teď podobáš mámě?" poznamenala jsem, když ukázala na židli u stolního zrcadla vedle postele, na které seděla rusovlasá Lily Potterová. Neobtěžovala jsem se jí připomínat korzet, který mě máma donutila si vzít na jeden z ministerských bálů. Horší to nikdy být nemohlo.
Na otázku nereagovala a vyndala z kabelky černou krabici, asi o velikosti tří větších knih na sobě.
,,Ty se dej do té své přeměny, my vybereme šperky." vzala šperkovnici na postel k Potterové a všech pět se nad ní sklonilo. Začaly se tiše dohadovat a já se zaměřila na svůj odraz v zrcadle.