Hvězdy a Přátelství

7.

S hlasitých dechem jsem se probrala. Děsivý šepot postavy v černé mě vytrhl ze spánku a srdce mi kvůli tomu divoce bušilo. Nebo to možná bylo tím, že jsem byla vystrašená skoro k smrti.

Usnout už jsem nedokázala a navíc bylo šest ráno, což byl akorát čas na snídani. Tak jsem v co největší tichosti vstala, vzala si své věci a přešla do koupelny, kde jsem se převlékla, vypucovala zuby, opláchla si obličej studenou vodou a vlasy si zamotala do drdolu, do kterého jsem na upevnění zapíchla hůlku.
Pak jsem se vydala přes společenskou místnost až do Velké síně.
Upřímně jsem se ani nedivila, že jsem cestou nepotkala ani živáčka. Možná pár duchů.
Ve velké síni jsem se posadila ke stolu a usmála se na ředitelku McGonagallovou. Ta si ve svém křesle popíjela nejspíš čaj nebo kafe a četla Denního věštce.
Sama jsem si vzala hrníček s kakaem, který se objevil na stole a k tomu se zakousla do koláče.
Během dvou hodin, které jsem čekala na sestru, jsem si nenápadně zkoušela obarvit pramínky vlasů na dvě různé barvy zároveň. Což už jsem také zkoušela o prázdninách, ale moc mi to nešlo. Někdy před tím, než se síň začala naplňovat mi můj ředitel koleje přinesl papírek s mým rozvrhem. Trochu zvláštně se na mě díval, protože jsem zrovna měla modré, trochu nafiovělé, vlasy.
Rychle jsem si vrátila svou barvu, když se kolem osmé začali loudit první studenti, většinou šlo o prváky v doprovodu prefektů, kteří se stále ohromeně rozhlíželi okolo.
Vždy, když se přijelo do Bradavic, tak první den školy měli prváci kompletní prohlídku hradu. Což byl částečně také důvod, proč se většinou přijíždělo v sobotu večer.
Konečně jsem viděla Apollu, jak spolu s Kaylou a ještě dvěma dívkami vešla dveřmi dovnitř a zamířila ke svému stolu.
Pak si mě ale všimla, něco řekla holkám, a vydala se ke mě.
Tušila jsem, že si plánuje sednout k mému stolu, tak jsem se zvedla a vydala se jí naproti.
U mě totiž už pár studentů sedělo a já nechtěla riskovat, že se něco semele. Koneckonců, znala jsem vlastní kolej.
,,Dobré ráno. Jak jsi se vyspala?" usmála jsem se na sestru. Její nová červená kravata a znak lva na hábitu ji slušely.
,,Skvěle. Společenská místnost je úžasná a ty rudé a zlaté závěsy kolem postelí jsou kouzelné." široce se usmívala.
,,A moje spolubydlící se jmenují Zia Rodriguezová, Herriet Dieselová a Lily Potterová. Jsou super." ukázala na dívku se snědou pletí a hnědými dlouhými vlasy a pak na špinavou blondýnku, jejíž vlasy jí asi chtěli utéct z hlavy.
Rusovláska od Potterů tam chyběla.
,,To jsem ráda." upřímně jsem řekla a chytila jí kolem ramen.
,,Nejdříve se najíš a pak se dáme do psaní, ano?" směřovala jsem ji ke kamarádkám.
,,Ke mě raději ne. Zmijozelští jsou netykavky." spiklenecky jsem ji zašeptala do ucha, načež se rozesmála.
Představila mě holkám, které se mě i trochu bály, když viděli mou uniformu, ale uvolnili se, když jsem je požádala, aby mi řekly, kdyby slyšeli o tom, že někdo z mé koleje něco provádí ostatním.
Začínala jsem se svým slibem a vytvářela si síť kontaktů.
Pak jsme se s Apollou vydali k nebelvírské společenské místnosti, aby si Apolla vyzvedla svou sovu a my mohli poslat dopis.
Já sovu neměla a nechtěla jsem jí. Žádala jsem rodiče o kočku, ale máma jí nedovolila.
Čekala jsem před obrazem Buclaté dámy a se sebezapřením jí odpovídala na dotěrné otázky.
Když se otevřel rám a z něj vystoupil kdo jiný, než Lupin se svou skupinkou.
,,Tigerová?"  tázavě se na mě podíval.
,,Také přeji dobré ráno Lupine. Čekám na Apollu, budeme psát rodičům." protočila jsem oči.
,,Jasně, dobrý ráno." rychle také pozdravil a Potter ho napodobil.
,,Víš, že nemusíme místo uniformy, když není vyučování, že?" zeptala se rusovláska, sama oblečená do černých kalhot a červeného trička.
,,Vím." přitakala jsem.
Pak jsem se pobaveně podívala na Lupina, který si změnil svou obvyklou modrou barvu vlasů na černou, a prodloužil si je. Dost díky tomu připomínal Pottera, který se Merlin věděl proč, mračil.
,,Ty máš veselou náladu." podotkla jsem, když napodobil kamarádů nechápavý výraz.
,,To víš, i když má bratra ve Zmijozelu, pořád nechápe, že tam jsou i normální lidi." vrátil se ke svému účesu a šťouchl do kluka s brýlemi.
S pozvednutým obočím jsem se podívala na Tylera McLarena, který ještě nepromluvil.
Jen sledoval výměnu názoru mezi mnou a Lupinem.
Pak se obraz otevřel znovu, a v něm stála Apolla i se svou kropenatou sovou na rameni. Dala jí jméno Jiskra, i když to nemělo moc důvod. Rozhodně ta sova, která byla spíš menší, nepřipomínala jiskry. Spíš člověka s hodně pupínky a beďary.
Ale to jsem ji samozřejmě neřekla.
Zároveň jsem viděla, že jí z kabátu čouhal kus pergamenu, psací pero a určitě měla i kalamář.
Šikovná sestřička.
,,Půjdeme?" zeptala se.
,,Jistě." nechala jsem se chytit za rámě a odkráčely jsme pryč.
,,Víš, Teddy je moc fajn." promluvila, když jsme byli z doslechu.
,,Je v pohodě." souhlasila jsem a v duchu také přiznala, že je dobrý učitel.
,,A o prázdninách jste spolu strávili hodně času." pokračovala a potulně se usmívala.
,,I ty jedna. Na co ty nemyslíš." odfrkla jsem si na oko uraženě.
Ve skutečnosti jsem nad tím mladíkem nikdy tak nepřemýšlela, s výjimkami toho, když si že mě Apolla dělala legraci. A ani tehdy jsem to nebrala vážně. Pravda byla prostá.
Jednoduše jsem nad vztahy nepřemýšlela vůbec.
Úplně jsem to ráno zapoměla, že jsem se chtěla Lupina zeptat na to, o čem mluvily večer holky.