Hvězdy a Přátelství

14.Třetí Část: Odhalení

Až když jsem si pořádně prohlédla druhý pergamen, zjistila jsem, že na pravém horním rohu měl obchodní značku Kratochvílných kouzelnických kejklí.
Kdo jiný by vynalezl takovou věc, která se dala použít na komunikaci při hodinách. Nebo i na podvádění při testech. Ale opravdu se to zdálo jako užitečná věcička.
Už jsem neusnula, ale dál jsem ležela v posteli a dívala se do okna, jak se jezero pomalu zbarvovalo z černé do zelené.
To, jak mi Neznámý popsal fungování pergamenu, mi připomnělo mudlovský telefon, o kterém jsem četla v několika knihách.

Když mi ráno zazvonil budík a já se vysprchovala, podívala jsem se na pergamen na nočním stolku.
Už na něm bylo něco napsané.

Přeji dobré ráno. Nemohl jsem se dočkat, tak jsem si hned, jak jsem se probudil, zjistil od Winky, jestli ti dopis už předala. Nevadí ti, že si budeme psát takto?

S úsměvem jsem se oblékla do starého hábitu, protože mě čekalo bylinkářství, posadila jsem se i s pergamenem ke stolu a dala se do odepisování.
Snažila jsem se být co nejtišeji, abych neprobudila ostatní holky na pokoji.

Také přeji krásné ráno. Moc se mi to líbí, i když mi to je trochu líto. Všechny dopisy jsem si schovala.

Nečekala jsem na odpověď, uklidila psací potřeby a vydala se na snídani.
Jako vždy jsem seděla skoro sama u stolu. A vlastně v celé síni bylo jen pár studentů.
U Havraspáru jich sedělo nejvíce a buď si povídali, nebo si četli.
Mrzimor měl u stolu jen pět lidí a všichni ti byli prváci. Což jsem poznala podle toho, jak se ptali Tlustého Mnicha, jestli by je večer doprovodil na Astronomickou věž.
A u nebelvírských neseděl nikdo.
To překvapení rozhodně nebylo.
Nenápadně jsem si z kabelky vyndala pergamen a učebnici lektvarů, do které jsem pergamen vložila. Pasoval velikostí perfektně.
A už na něm byla odpověď.

Opravdu?

Nic víc, nic míň. Je prostá otázka.
Začala jsem v kabelce hledat brko a kalamář, ale místo toho jsem našla zvláštní psací brko, o polovinu menší, než bylo to školní.
Dal mi ho několik let zpátky táta s tím, že nepotřeboval inkoust. Nepoužívala jsem ho, protože se mi někde v kabelce ztratilo a kouzlo Akcio nefungovalo, když jsem chtěla samopsací brko. Asi to nebyl jeho název.
Nevěděla jsem, jestli stále fungovalo, ale rozhodla jsem se to zkusit.

Jistě. Občas jsem trochu sentimentální.

Brko psalo dobře, jen se mi špatně drželo. A jelikož nebylo očarované tak, aby mi opravovalo krasopis, musela jsem se snažit, aby to bylo k přečtení.

Co ta změna písma?

Protočila jsem oči a usmála se.

Takhle píšu, když nemám na pomoc speciální brk. Pardon.

Zašklebila jsem se a napila se čokolády.

Nevěděl jsem, že holky můžou mít jiné písmo, než úhledné a ozdobné. Proč nemáš u sebe svůj speciální, stalo se s ním něco?

Držela jsem se, abych se nerozesmála. Asi nevěděl, že většina holek používala ten samý brk, co já. Jen by to nikdy nepřiznaly.

Ne, ale nemůžu ho najít v kabelce. A jsem na snídani, takže vyndat všechny ostatní věci, co v ní mám, abych ho našla, by bylo trochu divné. Zvlášť, když vezmu v úvahu, že si nejsem velikostí obsahu kabelky moc jistá.

Dál jsem pokračovala v jídle a čekala, co na to odpoví. Vážně to bylo mnohem lepší, než muset čekat na sovu nebo skřítka.

To je něco, co by jedna známá, co má podobnou kabelku, obdařenou nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, nikdy nepřiznala.