Střípky tebe ✓

První střípek

Vždy, když jsem na tebe pohlédl, v mých očích byla otázka. Neznal jsem na ni odpověď a nikdy jsem nedal najevo, že bych ti ji chtěl položit.

Vždy jsem se totiž ponořil do tvých skvostných duhovek. Byly hnědé jako tmavá čokoláda, ale barva byla to poslední, co mě zajímalo.

Zářily, jako by v sobě skrývaly celý vesmír. Nikdy jsem je neviděl smutné, vždy v nich tančily plamínky pobavení. Nesly s sebou celou tvou podstatu a dávaly mi nahlédnout tam, kam bys mě jinak než z dálky nikdy nepustil. Třpytily se jako noční obloha plná hvězd. Byly i tak nedostupné, jen málokdy mi věnovaly byť jen slabou pozornost.

Něčím připomínaly i Slunce. Možná tím jasem v nich, možná pocitem bezpečí, co vzbuzovaly. Byl falešný, v tvé blízkosti jsem se bezpečně cítil jen výjimečně. I přes to jsem vždy obrátil tvář jen pro krátký pohled do nich.

Byl jsi středem mé soustavy a já kolem tebe občas nepozorovaně proplul jako ještě neobjevená kometa.

Nikdy jsem nevynechal možnost pohledu na tebe.

Proboha, byl jsi tak krásný...

Uvědomoval sis to vůbec? Jistě, že ano.

Nebyl jsi zahleděný jen do sebe, ale moc dobře jsi věděl, že se některým holkám líbíš, a ne jen holkám.

Pro mě jsi byl nejkrásnější a vždy jsem jen z pohledu na tebe zcela přišel o řeč a myšlenky ztratily svou souvislost.

To je vidět už teď, úplně jsem odbočil od té otázky.

Nikdy jsem neměl odvahu ji vyslovit, tak mi dovol alespoň ji napsat.

Proč zrovna ty?

Zdravím, rozhodla jsem se zkusit něco trochu jiného, než co píšu běžně, a budu ráda za všechny komentáře.