Střípky tebe ✓

Šestý střípek

Zmínil jsem, že jsi měl několik špatných návyků.

Jeden z nich, ten nejméně závažný, byla tvoje láska ke kávě. Byl jsi na ní téměř závislý a pil jsi ji často. Dokonce jsi dělal v kavárně, pořád v ní pracuješ.

Několikrát jsme o tom spolu mluvili a já se mezi řečí ptal, jestli to není moc. Snažil jsem se, aby tě to neurazilo, protože někdy se to stávalo velmi lehce.

Odpovídal jsi mi, že je pro tebe jako lék na vše.

„Nikdo mi nepomůže, když jsem unavený nebo je mi zle, ale kafe tu pro mě bude vždy a nikdy nezmizí, pokud si ho náhodou nezapomenu koupit v obchodě," smál jsi se tehdy.

„Když je ti blbě, piješ kafe? Mně by bylo ještě hůř," nechápal jsem tehdy tvá slova.

Jen jsi se usmál tím sladkým úsměvem a beze slova odešel za přáteli. Mohl jsem tak akorát zírat na tvá záda a přemýšlet o tom, co jsi řekl, stále dokola.

Teď už chápu. Říkal jsi, že ho piješ, když je ti zle, ale myslel jsi psychicky. Ani chvíli jsi nepomyslel na obyčejnou fyzickou bolest, která pro tebe byla mnohem snáze stravitelná.

Zatím co já se bál každého zranění, ať bylo sebevíc malicherné.

Jak moc jsem tehdy byl slepý.

V mé blízkosti jsi kafe nikdy nepil.