Střípky tebe ✓

Dvacátý šestý střípek

Okamžik, kdy jsi byl zticha a vůbec nic neříkal, se mi zdál nesnesitelně dlouhý. Už jsem se nadechoval k nejistým slovům, když jsem byl přerušen.

Naše rty se o sebe otřely s náruživou potřebou. Dal jsem do toho polibku všechny emoce, které jsem k tobě cítil. Líbali jsme se dlouho, navzájem jsme se drželi v pevném objetí.

Všechen rozum mě opustil hned, jak se zavřely dveře pokoje. Potřeboval jsem tě a ty jsi potřeboval mě, jak prosté.

Polibky nám brzy přestaly stačit a byl jsi to ty, kdo první tomu druhému stáhl tričko, nezůstal jsem však pozadu. Moje dlouho potlačovaná touha vyvěrala na povrch a já se tě dotýkal aniž bych myslel na následky.

Zorničky se ti rozšířily tak, že skoro nedaly duhovce prostor, a mně probleskla hlavou krátká obava, jejímž předmětem byly pochyby, zda jsi měl skutečně jen alkohol. Brzy jsem ji ale potlačil.

Povalil jsi mě na postel a serval z mého těla i poslední kousek látky. Zachvěl jsem se, ale tvůj klidný šepot mě uklidnil.

Hladil jsi mě, zatím co ses snažil vyprostit z přebytečného oblečení.

Další dění mi zastřela touha a slast. Jedno však vím jistě, nikdy toho nebudu litovat, protože jsi se postaral o jeden z nejlepších okamžiků mého života. Zamiloval jsem se do tebe ještě víc.

Oba jsme ihned tvrdě usnuli v pevném objetí.

Kdybych věděl, co přijde ráno, býval bych okamžitě zmizel.