Druhý zlozvyk sis vypěstoval až časem. A já ho nenáviděl.
Když jsem tě poznal, nekouřil jsi. Cigarety ses ani nedotkl a vydrželo ti to celkem dlouho.
Ale poslední rok jsem mohl jen bezmocně sledovat školním oknem, jak odcházíš obklopen přáteli nebo bez nich, s cigaretou v ústech. Několikrát jsem se sám sebe ptal, proč jsi asi začal a neviděl žádný důvod. V mých očích jsi byl jedním z nejšťastnějších lidí, jaké jsem znal.
Někdy arogantní, někdy idiot, ale šťastný, tak jsem tě viděl a tak jsem tě měl rád.
Nikdy jsem nesebral odvahu, abych se tě zeptal. Jen jsem pohrdavě nakrčil nos, kdykoli jsi v mé přítomnosti vložil ten smrtelný nástroj mezi rty a cvakl zapalovačem.
Dělal jsi, že to nevidíš, a svět se točil dál. Několikrát jsi mi dokonce nabídl ze své krabičky.
„Ne díky, nebudu si dobrovolně ničit život," prskl jsem tehdy na tebe možná až moc příkře.
Promiň.
„Je to jen jedna cigareta," pokrčil jsi rameny a vyfoukl mi kouř přímo do tváře.
„To sis říkal taky ne? A podívej se na sebe!" Naštval jsi mě, a tak jsem na tebe křičel.
Nebylo to ze zlosti ani z nenávisti. Byl jsem tak nepříjemný, protože jsem o tebe měl strach. Obavy o tvé zdraví mi svíraly útroby a já to déle nemohl vydržet.
Nechal jsem tě tam stát samotného a doufal, že na mě zavoláš.
Neudělal jsi to, tak jsem šel dál.
Po této události jsi na mě měsíc nepromluvil.
ČTEŠ
Střípky tebe ✓
RomanceNaše cesty se nikdy plně neprotly, jen se náhodně setkávaly. Chvílemi jsme kráčeli vedle sebe, ale potom se opět rozdělili. Těch pár slov, co jsme pro sebe měli, nás pospolu udržet nedokázalo. Když jsem slyšel tvůj hlas naposledy, měl jsem pocit, ž...
