Střípky tebe ✓

Osmnáctý střípek

Nikdy jsem si nevšiml, že bys měl holku.

Často ses pohyboval v jejich společnosti, usmíval se na ně a zval je ven. Okouzloval jsi je jen pro zábavu a nakonec se žádné nepodařilo dostat až k tobě.

Nechápal jsem.

Mohl jsi mít každou holku na škole i mimo ni, ale ty jsi je vždy, když se ti snažily zalíbit, odhodil.

Tvoje nedostupnost je jen podporovala v jejich snaze, která však byla marná.

Jednou jsem s tebou o tom mluvil, ale mnoho jsem z toho nepochopil.

Stáli jsme před školou, já odepisoval Báře na esemesku a ty sis mezitím zapálil. Když jsem vzhlédl od mobilu, zeptal jsem se, na co čekáš.

„Ale, jedna spolužačka chtěla jít ven," odpověděl jsi. Ve tvém hlase neznělo pobavení ani potěšení, skoro jako by sis povzdechl.

„Co chystáš?" usmál jsem se strojeně. Opravdu jsem se snažil vypadat přejícně.

„Asi ji vezmu jenom do kavárny a půjdu domů," přiznal jsi.

„Proč těm holkám nikdy nedáš šanci?" Nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

„Nudí mě," vyfoukl jsi kouř a zamyšleně se zahleděl skrz jeho clonu. „Asi jsem prostě nenašel tu pravou."

Vypadal jsi ztraceně jako ještě nikdy.

„To přijde s časem," položil jsem ti ruku na rameno a otočil se k odchodu.

Možná jsi mi nechtěl ublížit, možná jsi byl jen ztracený a snažil se zachytit stébla.