THALLA

8. Vazoun? Vážně?!

Netrvalo dlouho a z výtahu vystřelila drobná, rusovlasá žena. Jelikož jsme se párkrát potkaly, věděla jsem, že je to Romanovová.

,,Hulk se probral a řádí. Potřebuju každýho," vychrlila ze sebe na jeden nádech.

,,Počkat, jakto Hulk?! Myslela jsem, že s vámi už není," vyděsila jsem se.

,,Není to dlouho co se vrátil. Dokonce se mi i zdál nějakej klidnější. Musí to být něco, že ho to tolik vytočilo," odpověděl Clint.

,,Jak jsi nás tady vlastně našla? Stark říkal, že o tomdle víme jen my," překvapilo ho.

,,Todle si povíme jindy. Teď si musíme pospíšit, není čas!"

,,Ale to nejde, nemůžeme doktorku vystavit takovému nebezpečí," zasáhl Rogers.

Přesně tak, Rogersi, nemůžete mě vystavit nebezpečí.

,,Nebezpečí ji vystavíme, když ji tady necháme. A už dost řečí, jdeme!" zavelela Romanovová a všichni ji poslušně následovali.

Než jsem se stihla vzpamatovat a v celé situaci zorientovat, vycházeli jsme z domu a míříli k nejbližšímu vozu. Jenže i když bylo auto vzdálené jen necelých sto metrů, vzhledem k situaci to bylo sakra daleko.

Před očima jsem měla onoho zeleného mužíka. Obrovitánskými skoky se přibližoval rychleji, než bylo zdrávo. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje úzkost.
Ani fakt, že mám kolem sebe tu nejlepší možnou ochranu, mně příliš neuklidňoval.

,,Natasho, jděte s Larou k autu. Já s C..." větu nestihl chudáček Rogers ani dokončit, protože ho srazil ten rozzlobený zelenáč.

Řve to, tříská věcmi, odolává to Clintovým šípům, Rogersově štítu i střelám Romanovové. Jsme pěkně nahraní a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Rozhodně ne teď, když těsně přede mnou proletěl sešrotovaný automobil - má jediná možnost se odsud dostat.

Docela úsměvné, že jsem si v tuto chvíli vzpomněla na svou drahou maminku. Jak se totiž říká - vyhánět menší zlo větším.

Hlavně ať se odsud dostanu dřív, než přiletí SHIELD nebo jak si teď říkají. S velkou pravděpodobností bych v jejich spárech skončila i já.

Nevěřím vlastním uším, Romanovová tomu říká vazoune? Vážně?!

Jak se dalo čekat, bylo to naprosto k ničemu a tak se spojila s centrálou, aby si posily pohly zadkem.

,,Ne!" zařvala jsem, až mi strachy ujel hlas.

Všichni včetně Hulka přestali a svůj překvapený pohled namířili na mě. Aniž bych chtěla, začala jsem se pomalu přibližovat k té zelené potvoře a když jsem byla, na můj vkus, až příliš blízko, zastavila jsem se a sundala si brýle.

Všechno se vysvětlí, Thor to slíbil. Nemusíš se vraždit, Thalluško, nebo Laruško, nebo jak se to vlastně krucinál jmenuju!
Proběhlo mi hlavou, ale nešlo to zastavit. Něco ve mně, rozhodovalo za mě.
Kruci, to zní složitě.

Natáhla jsem k té obludce ruku a upřeně se mu zadívala do očí. Pustil všechno, co měl v hnátách, odfrknul a popošel blíž ke mně. Z mých úst začala vycházet podivná slova, v ještě podivnějším rytmu. Myslím, že to byl zpěv.

Po chvíli se tomu začaly klížit oči a upadlo to do sedu. Ono se nám to unavilo.

Moje skřeky ho uklidnily natolik, že si lehnul, usnul a srazil se do Dr. Bannera, jenž pak taktéž spokojeně oddechoval.
Ostatní jen stáli, čelisti rozevřené, jako hangáry pro vzducholodě.

,,C-co jste... jak jste to udělala?" vypadlo z Kapitána.

,,Nemám tušení," odvětila jsem nejistě s pohledem přišpendleným k doktoru Bannerovi.

,,Já věděl, že nemá zánět spojivek," řekl s úsměvem Barton a děkovně pokýval hlavou.

,,Co jste zač? Proč se vydáváte za doktorku Brown?"

No jo, nezapomeňme na Romanovovou...

Naštěstí jí vše vysvětlil Rogers.

,,Pokud se Thor nevrátí do zítřka, musím ji nahlásit. Může být nebezpečná," změřila si mě podezíravým pohledem.

,,Nebezpečná? právě uspala Hulka," zastal se mě Clint.

,,No právě," trvala na svém a dala se na odchod.

,,Ale noták, Nat, je to Thorova ségra," snažil se ji dál obměkčit.

,,Pamatuješ si na Lokiho? Ten je THORŮV BRATR."

,,Zachránila nám život," přidal se Steve.

,,Děkuji," pronesla Natasha po chvíli, co si nás všechny prohlížela a na rtech se jí mihnul úsměv. Možná už bychom dokonce plánovaly čajový dýchánek, kdyby nás nevyrušil nálet Mužů v černém.

Na place před tajným domem přistály dva vrtulníky, z nich vyskákalo asi šedesát černých teček a jako poslední hrdě vystoupil samotný NICK FURY!

,,Tak vy nejste mrtvej?!" snažila jsem se ten šok komickým způsobem rozmrkat, což za tmavými brýlemi naštěstí nikdo neviděl.

Snad.

,,Jsem zvědav, jak mi tohle vysvětlíte," svým pohledem sjel ty tři osůbky, kterým jsem očividně zachránila život, a nakonec se zadíval i na mě.

Moc se mi vývoj situace nelíbí a navíc mi došlo, že to, co jsem si myslela, jsem si nejen myslela, ale i řekla. A dost nahlas. Takže - jak jen to bylo...

,,Hamale?" hlesla jsem co nejtišeji.

Nic.

Tak tohle asi nebude ono...

Mého zoufalství si všimnul Rogers, nepozorovaně se ke mně připlížil a bokem šeptnul: ,,Heimdall."

Zopakovala jsem tedy jeho - nebo její - jméno, tentokrát už jistým tónem. Téměř okamžitě se ozvalo zaburácení, objevil se jasný záblesk a najednou si mě k sobě tisknul Thor.

,,Thore, vy tu ženu znáte? Musí s námi!" oznámil můj bývalý zaměstnavatel.

,,Vrátíme se, až vyřešíme několik neodkladných záležitostí," odpověděl Thor, zvedl ruku s kladivem a zmizeli jsme.