THALLA

9. Pár hodin spánku

~ASGARD~
Cítila jsem se, jako bych užila nějaký hodně silný halucinogen. Letěli jsme jakýmsi tunelem, kde na nás působil nepříjemný tlak a blikaly miliony barev, až jsem musela zavřít oči.

Ještě, že nejsem epileptik.

Zanedlouho tlak ustal a přes zavřená víčka jsem cítila, že světla už neblikají. Měla jsem pocit, že padám, ale vzápětí mě něco prudce chytilo za pas.
Otevřela jsem oči a uvědomila si, že ječím jako blázen, Thor je to, co mě drží a nějaký muž tmavé pleti ve zlaté zbroji na mě hledí jako na zjevení.

,,Rád tě opět vidím, Princezno," řekl muž aniž by se na mě podíval.

,,Já vás... taky??"
Nevím jestli ho mám ráda nebo ne, jestli mu tykám nebo vykám, jestli ho vůbec znám...

Rychle jsem se narovnala a dělala, že si oprašuji šat, abych vyvrátila prvotní dojem šílené hysterky. Všimla jsem si, že mám na ruce opět tetování, nechápavě jsem po něm přejela prsty.

,,To tím bifrostem," prohodil muž. Tázavě jsem na něj pohlédla.

,,Vlivem bifrostu máš nyní svou pravou podobu," mrknul na mě laškovně Thor.

,,Áha," pomalu mi to došlo a nad jeho pohledem jsem zakroutila hlavou.

Muž se konečně trochu pousmál, ale Thor mě popadl za ruku a táhl mě pryč ze zlaté kopule.
~~~~~~~~~~

Za miliony kilometrů, duhovým mostem, vodopádem, který vlastně nikam nepadá, a s nespočtem nadávek vycházejících z mých úst, jsme dorazili před obrovský palác, který vypadal jako zlaté varhany. Za normálních okolností bych si možná užívala i to, jak kouzelně to tady vypadalo. Jenže Thor chodí jako profesionální rychlochůdník a mou jedinou starostí tak bylo, abych nevyplivla plíce.

Pořád mi ale vrtala hlavou Bartonova slova a zkrátka mi to nedalo.

,,Takže... já jsem tvá sestra?" začala jsem opatrně.

,,Cože??" prudce se zastavil.

,,No, Barton něco takového naznačil."

,,Barton?" nakrčil nechápavě obočí.

Jak se říká, že co člověk nemá v hlavě... už chápu, proč je tak svalnatý.

,,Clint... střelec..."

,,Ach ano. No... vlastně... asi záleží jak to kdo vnímá," pokrčil nezaujatě rameny a opět vyrazil vpřed.

,,Děkuji za přesné vysvětlení."

O tom, že Thor umění ironie zrovna neovládá jsem se přesvědčila, když na mou poznámku uznale přikývnul.

Vešli jsme do jedné z desítek komnat, kde na nás čekala stará, drobná žena. Na svůj věk vypadá velmi dobře, jen vrásky a stříbrná barva vlasů prozrazují, že by jí mohlo být tak okolo sedmdesáti. Podle bohatě zdobených šatů z na pohled drahých materiálů soudím, že zde má vysoké postavení. Pozastavit se ale musím taky nad těmi dlouhými a hustými vlasy. Takové by jí mohla závidět kdejaká dívka.

Měla jsem pocit jakoby věděla, že přijdeme, protože jakmile jsme překročili práh, už kráčela k nám a natahovala ke mně ruce.

,,Thallo, drahoušku," přitiskla si mě k sobě a povyskočila na špičky, aby mě mohla políbit na tvář.

No, asi jsem oblíbená.

,,Ach ta tvá výška, aspoň že stále zvládám vyskočit na špičky," zasmála se.