THALLA

14. Čarování

*Steve*

Druhý den ráno jsem Buckyho dovedl do jedné z odpočinkových místností, jak nám Fury nakázal.

Jak jsme brzy zjistili, nedorazili jsme první. Thor, očividně ponořený do vlastních myšlenek, se mermomocí vyhýbal jakémukoliv očnímu kontaktu s Thallou. Seděl vedle Clinta, který mu něco horlivě vyprávěl a jistě tím bavil sám sebe. Já se pak postavil tak, abych na všechny dobře viděl, zatímco Bucky si vybral židli co nejvíce v rohu.

Od našeho příchodu uběhla necelá minuta a do místnosti už nakráčel Fury. Chvíli pročítal nějaký papír a poté nám předal instrukce k následující 'akci'. V polovině přednášky jej přerušilo otevření dveří, do nichž vkráčela Nat s Thallou v závěsu.

,,No tedy, my budeme mít obecenstvo?" rozmáchla Thalla rukama a vysloužila si Furyho kamenný pohled. ,,Omlouvám se za ten hloupý žert, nechci vás rušit na odchodu," doplnila, tentokrát už vážně.

,,Snad si nemyslíte, že vás zde nechám o samotě," uchechtl se Fury.

,,Jistě, že ne. Já to vím," mrkla na něj.

A to jsem si myslel, že takhle provokovat umí jen Stark...

,,Myslíte si, že po tom, co jste včera předvedla, vás nechám s panem Barnesem jen tak o samotě?!"

,,Věřím, že pokud ke svému vojákovi chováte nějakou úctu, učiníte tak. Tento proces je velmi důvěrný a proto by u něj měla zůstat pouze osoba, jemu nejbližší. Zároveň vás může uklidnit, že mě bude mít stále někdo pod dohledem. Můžeme se takto dohodnout? Samozřejmě ve prospěch pana Barnese..." pronesla s pevným pohledem. 

Takhle by snad přesvědčila i Natashu s Hillovou...

,,Dobrá. Kapitáne, zůstanete vy."

*Bucky*
Celou noc jsem uvažoval o tom, jak moc velkej je tohle risk. Nechám si lézt do hlavy cizí ženskou, ještě k tomu bohyní. 

Podle toho co vím od Stevea, by nepomohla ani přítomnost celý základny, kdyby se rozhodla nespolupracovat. Mně samotnýmu se to celé jeví jako šíleně zoufalý řešení, ale jak se říká - zoufalé situace si žádají zoufalé činy. A že todle je sakra zoufalý... 

Na druhou stranu, kolik lidí už se mi pokusilo pomoct? Nemám co ztratit. A taky, po včerejšku... stále z ní mám ten krásný, příjemný pocit. No a pokud se mýlím, tak už to třeba ani nezjistím. Pal to čert.

**********

Se Stevem jsme došli do menší místnosti, kde už čekal Thor, Barton a Banner, a než jsem se stihl posadit, objevil se i Fury. Vím, že jim něco vysvětloval, ale vůbec jsem ho nevnímal. Myslel jsem jen na to, aby to už bylo za mnou.

Z přemýšlení mě vyvedl až příchod Natashy a Thally. I když, slovo příchod možná nebude úplně to pravý, protože ona sem doslova vplula. Je až neuvěřitelný, jak může mít tak bezchybný držení těla, a přitom se ještě ladně pohupovat v bocích.

V podstatě okamžitě co vstoupila do dveří, se to stalo. Rozhovor mezi klidnou Thallou a Furym, kterýho její úvodní oznámení zrovna netěšilo. K mému štěstí vyhrála a podařilo se jí vybojovat to, oč jsem v duchu žádal.

Vypadnou.

,,Dobrá. Kapitáne, zůstanete vy," svolil Fury a mi spadl ze srdce balvan. ,,Počítejte ale s tím, že doktor Banner bude vše sledovat ze záznamu."

,,Tak si to tu užijte a my se dekujem," pronesl Clint.

Souhlasně jsem přikývl a Thalla se uculila.

Mimochodem, už jsem zmínil, jak jí to dnes sluší? Oproti včerejšku má jen modrou tuniku lemovanou zlatými výšivkami, vypasovanou zlatým pásem. Také účes se o dost liší. Mezitím, co horní polovinu vlasů má zase složitě spletenou, tu spodní má rozpuštěnou, takže je vidět, jak jsou vlasy, sahající do půlky zad, neuvěřitelně hustý. Vlastně vůbec nechápu, jak je možný něco takovýho nacpat do copu.

Všichni nechtění už se sbírali k odchodu, když najednou - vetřelec.

,,Tak jsem tady. Doufám, že včas, to čarování bych chtěl fakticky vidět," vtrhnul do dveří Stark.

,,Pane Starku, za prvé, jdete pozdě, a za druhé, v místnosti zůstanou pouze Tha- PRINCEZNA Thalla, agent Barnes a kapitán Rogers. A čarování si můžete představit. Konec konců, pro tak geniální mysl to jistě nebude problém," popíchnul Fury Starka.

,,No jistě, Rogers je zase výjimka... nevidím důvod, proč by tady měl prdelkovat, když ostatní musej vypadnout," rozčiloval se Stark.

,,Tím se vůbec nemusíte trápit. Zkrátka teď opustíte místnost, jako všichni ostatní," ušklíbl se Fury a marně se ho snažil vystrnadit, zafungovala na něj ale až samotná Thalla.

Chvíli sledovala, jak se hádají, poté si povzdechla a laškovně na Starka mrkla. Toho kecy v mžiku přešly, oplatil jí pohled ještě laškovněji a se slovy: ,,Tak teda padáme," odešel spolu s ostatními. Asi si ani nechci představovat, co mu udělala.

Všichni odešli a v místnosti tak zůstala už jen naše bezvadná trojka.

Najednou jsem měl pocit, jako by ztěžknul vzduch. Vlastně všechno bylo nějaký ztěžklý a uvědomil jsem si, že bych možná radši ještě chvílí poslouchal Starkovy blbý připomínky. Zkrátka, padla na mě nervozita.

,,To, co jsem zmínila před Jednookým, že je to důvěrný proces... budu tvé myšlenky střídavě probouzet a zase uspávat, takže můžeš ze spánku sdělit něco, co bys v bdělosti nesdělil. Pravděpodobnost je velice nízká, ale přeci," informovala mě hned, jakmile jsme se usadili.

Je to zvláštní, co ostatní odešli, je taková... jiná. I když jí z tváře nezmizel přívětivý výraz a lišácký úsměv, bere vše opravdu vážně. Vyzařuje z ní taková jistota a klid. Vlastně se mi dost ulevilo, když na mě promluvila.

,,Jinak se nemusíš ničeho bát. Ani bolesti. Budeš velmi tvrdě spát a až se probudíš, o ničem nebudeš vědět. Proto jsem trvala na tom, aby zůstal někdo, tobě nejbližší. Máš jistotu, že mě zastaví, kdybych ti chtěla ublížit," pobaveně se ušklíbla.

Upřímně, s tím Stevem úplně nevim. Myslím, že by jí dřív pomohl, než zastavil. Je z ní úplně-

,,Můžeme?" zastavila mé myšlenkové pochody a já s odhodláním přikývl.