THALLA

11. Sluníčko

*Thor*
Thallu všechny okolnosti velmi zasáhly, což mělo bezpochyby vliv na to, že se otec rozhodl na nějaký čas pustit Lokiho. Ačkoliv jsem si jist, že s jeho podmínkami souhlasit nebude.

Cestou do žaláře, mě doprovázel hluk, nesoucí se celým dvorem. Výcviku královské stráže jsem na pár minut přisvědčil a pokračoval dál v cestě za bratrem. 
Zvuky řinčející oceli však náhle ustaly a vystřídal je hlasitý nářek mužů. Okamžitě jsem se za zvukem rozběhnul.

Čím blíže jsem byl, tím lépe jsem viděl na ty chudáky, kteří vypadali, jakoby se nepohodli s matkou přírodou. Jedni měli omrzliny, druzí popáleniny a z dalších odkapávala voda. Zoufalý nářek pak měli na svědomí hadi, jež svírali v rukou místo mečů.

Ostražitě jsem pohledem přeměřil okolí a na větvi v koruně jednoho z mohutných dubů zahlédl Thallu. I přes dálku, která nás dělila, jsem si všiml jiskřiček v jejích bouřkově šedých očích. Sic to všechno odnáší nevinní strážní, musím se přiznat, že jsem si oddychl. Když vymýšlí rošťárny, není to s ní tak zlé. 

Otočil jsem se, abych mohl dál pokračovat v cestě a- Fuj! Stála přímo přede mnou.

,,U všech bohů, Thallo, to tvé zjevování mě jednou..." z očí jsem jí přečetl, že přesně z tohoto důvodu všechny tak ráda 'překvapuje', proto jsem nad tím jen pomyslně mávnul rukou a změnil téma. ,,Otec ti vzkazuje, že se máš držet blízko paláce." 

,,Dobře," odvětila smířeně a vykročila.

,,Dobře? Nic víc k tomu neřekneš?"

,,Měla bych?"

,,Většinou vše doprovází tvé protesty nebo minimálně uštěpačné poznámky. Tím spíš, týká-li se to Odina."

Skutečně nic víc neřekla. Jen se na mě uličnicky usmála a zmizela stejně tak, jako se objevila.

*Thalla*
Zamířila jsem do své komnaty, již v tuto hodinu příjemně vyhřívalo slunce. Ulehla jsem na měkkou kožešinu na balkoně, kde mě teplé sluneční paprsky a Makteho hlasité předení během chvíle ukolébalo. Nespala jsem však tvrdě, poněvadž mě probudilo otevření dveří a něčí měkké kroky. 

Ale takto chodí jen...

,,Loki?" pronesla jsem nezaujatě, aniž bych se otočila.

,,Jdu nevhod?"

,,Tak ty se ještě ptáš?"

Nadechoval se ke slovům, ale já ho zarazila. Vím totiž přesně, co chce říct.

,,Být tebou, raději mlčím. Jak víš, mám velmi dobrou paměť," vyskočila jsem na nohy a zpříma mu pohlédla do očí, z nichž okamžitě zmizela jiskra radosti.

,,Já... nechtěl jsem k tobě být hrubý," posmutněl, až to skoro vypadalo, že skutečně lituje a pomalu se přibližoval.

,,Ale byl jsi," nenechala jsem se jeho počínáním.

,,Omlouvám se," dvěma kroky se ke mně přiblížil, chytil mě kolem pasu a přitáhl k sobě.

,,No, možná bych mohla na chvíli zapomenout..." dlouze jsem se mu zadívala do očí a prsty přitom jemně sjížděla po jeho dlouhé vestě.

,,U všech bohů, jak dlouho jsme se neviděli," zamumlal a jeho hladový pohled byl rázem ještě intenzivnější.

,,Pár let, můj Bože," zašeptala jsem mu do ucha a cítila, jak se zachvěl.
~~~~~~~~~~

Opatrně jsem vstala, abych svého spolunocležníka neprobrala - dokonce i samotný bůh lži totiž vypadá nevinně, když spí - oblékla jsem si hedvábný župan a usadila se na balkoně. Zanedlouho se z ložnice ozvalo mručení a vzápětí už i Loki shlížel na probouzející se božský Asgard.