Nad sklenkou vína |Hasan, Nik Tendo|

Červené víno

Barovou židličku jsem vyměnila za nízkou židli u stolu z mahagonového dřeva. Úterý 19:00. Jsem tady radši dříve. Třepou se mi nohy z toho, jak jsem nervózní. Poznala jsem jej teprve včera a vlastně ani nepoznala. Ani nechápu, co mě na něm zaujalo, spíš bych si měla myslet, že je fakt divný. Měl na sobě černou mikinu s kapucí a k tomu černé sluneční brýle. Z kapuce mu trčely tmavě hnědé rovné vlasy.

19:30, pro změnu mám červené víno tak trpké, jako je sám život. Bedlivě sleduji dveře, ale nikdo nepřišel. Nikdo, o koho bych měla zájem, aby přišel. Uběhlo 15 minut. 20 minut. Hodina. Nepřišel.

Čekala jsem do 21:20, přičemž jsem v sobě měla už několik skleniček vína. Nejsem smutná. Mám nízkou výdrž, co se týče alkoholu, takže spíš se cítím uvolněná a šťastná. Rozhodla jsem, že už nemá smysl dále čekat, nepřijde.

Oblékla jsem si kabát, mávla na barmana a zavolala si taxi. Trochu se mi motaly nohy. V dálce se blíží taxi a tak jdu k cestě. Moje hladina alkoholu byla na můj vkus dost vysoká. Zamotaly se mi nohy a zakopla jsem. Pomalu se řítím k zemi, ale někdo mě chytil. Vysoká hubená postava se silnými pažemi.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------♥♥♥