Nenechám se

907 57 5
                                    

Pomalu se rukou přesouval k mému rozkroku, ale já jsem jeho ruku chytla: ,,Co si myslíš, že děláš?" koukám se na něj a buší mi srdce, nevím jestli je to z něj nebo těch drog.
,,Klídek prosím tě," mrkl na mě a ruku z mých stehen přesunul okolo mých ramen. Přitáhl si mě blíže, přiklonil svá ústa k mému pravému uchu a zašeptal: ,,Cítím, že mě chceš. Dlouho jsi nebyla dobře vyšukaná viď?" když to dořekl, lehce mě kousl do ucha a v tu chvíli jsem měla na každém milimetru mého těla husí kůži. Nevěděla jsem, co si mám myslet, ale v podstatě měl pravdu.

Chtěl mi ještě něco pošeptat, ale naštěstí se vrátil Hasan. Když ho uviděl, sundal ruku z mých ramen a vzal si do ruky mobil, na kterém začal projíždět instagram. Chvíli jsem si povídala s Hasanem, ale moje zodpovědnost mi nedala. Musím nasednout na první vlak a jet domů.
,,Lidi, bylo to fajn, ale já musím domů," oblékám si bundu a dívám se na Moniku: ,,jedeš taky?"
,,Nejedu," odpověděla.
Šla jsem se tedy s ostatními rozloučit. Hasan chtěl jet domů semnou, jenže měl ráno něco důležitého v Praze. Byla jsem smířená s tím, že pojedu sama ale Dominik se začal balit.
,,Pojedu taky, chci se vyspat doma," vzal si věci a ve dveřích jsme zamávali ostatním.
Spolu jsme našli nástupiště, kde jsme čekali na poslední vlak do Pardubic. Celou cestu jsme si povídali, smáli se a vyprávěli si historky. Nebyl vůbec vtíravý, či perverzní se zájmem na mě něco zkusit. Byl vážně hezký.
,,Hej, posloucháš mě?" koukám na něj, ale mu to už očividně přijde divné.
,,Jo poslouchám, ježiš," protočila jsem očima a pokračovala ve své trase.
,,Ukážu ti kouzlo, pojď sem," přišla jsem tedy k němu a pod výzvou, abych se nedívala, jsem zavřela oči. V tu chvíli mě chytil za tvář a políbil. Ta neuvěřitelná chemie mezi námi mě donutila k opětování polibku. Chytila jsem jej kolem krku a přitiskla si jej blíže. Vášnivě jsme se líbali. Takovou souhru emocí jsem doteď s nikým nezažila. Má prostě sexappeal a ohromný talent okouzlit každou holku.
Po asi 10 sekundách odtáhl své rty od těch mých a olízl si spodní ret. Díval se mi upřeně do očí a myslel si, že má vyhráno.
,,Hele, líbíš se mi a klidně bych si tě vzala domů a nechala se od tebe škrtit a plácat a bůh ví co ještě, ale já mám Hasana fakt ráda a nemám potřebu si to posrat tím, že se tebou nechám ošukat ve svojí posteli, už tohle bylo kurva moc" odpověděla jsem mu a rozhodla se vydat domů. Sama.
,,Semnou by to bylo jen na jednu noc. Pak klidně můžeš líbat a kouřit péro jemu. Já si tě chci jen vypůjčit," znechuceně jsem se na něj zašklebila a bohužel nad tím přemýšlela. Přece jen s Hasanem nic nemám a Nika bych fakt chtěla. Nebudu blbnout, nestojí mi to za to, mám ho vážně ráda.
,,Sorry kámo," mrknu na něj: ,,šukej si něco jinýho," mávla jsem na něj a odešla domů.
Byly 4 ráno, když jsem došla domů. Za pár hodin mám zkoušku. Teď je otázka, jestli spát nebo jít se učit. Nezvládnu se učit, pochybuju o tom.
Zabrněl mi telefon, sotva co jsem se opláchla, odlíčila zbytky makeupu, co na mém obličeji zbyly a uložila do postele. Cinkla mi zpráva.
@Hasanspace jsi v pohodě doma?
Odpověděla jsem jen, že ano, vypla veškerá upozornění a šla spát. Jediné, co jsem nechala zapnuté byl budík, který měl zvonit v 8:30.

Jsem zpět s kratičkou kapitolou. Už několikrát jsem měla napsáno přes 1500 slov, ale pokaždé jsem byla nespokojená a jsem i teď. Nevydávala jsem kapitoly, protože jsem byla nemocná (ne nemám koronavirus) :D Takže příští kapitoly už snad budou lepší a delší^^

Nad sklenkou vína |Hasan, Nik Tendo|Kde žijí příběhy. Začni objevovat