Nad sklenkou vína |Hasan, Nik Tendo|

Tentokrát bez vína

,,Hej, co blázníš" mluví na mě osoba, která mi pomohla nerozbít si hlavu o chodník. Konečně jsem se postavila na své nohy a oprášila si kolena, o které jsem zavadila při mém polo pádu.

,,Omlouvám se, děkuju," usmála jsem se na vysokého kluka s potetovaným krkem. Vypadá starší než já, řekla bych mu tak 25? Je ale strašně hezký. Těžko říct, jestli to ve mně vyvolává alkohol nebo je vážně kus.

,,V pohodě, lepší než kdyby sis rozbila hlavu," koukala jsem na něj a culila se omámena alkoholem.

,,Hele, nechceš doprovodit domů nebo něco? Vypadáš docela v háji holka," směje se na mě, ale jde vidět, že ze mě není moc nadšený. Chápu, nikdo nemůže být nadšený, když na něj kouká opilá holka a culí se na něj, jako na svatý obrázek.

,,Tak kde bydlíš?" chytá mě za pas, abych už nespadla, nemuselo by to dopadnout nejlépe.

,,Slezská 314," ospale jsem odpověděla, protože po chvíli ve mně alkohol vyvolává únavu. Ale i přesto jsem na něj musela nějak pořád koukat. Vážně byl přitažlivý. Vysoký a potetovaný. Opravdu hodně vysoký. Naštěstí mám 180 cm, takže se nemusí moc hrbit, aby mě držel za pas.

Pomalu jsme se blížili k mému bytu. Nedokážu z něj za celou dobu spustit oči. On si toho všimne vždy po chvíli a jen se usměje. Nemluvíme spolu celou dobu, jen na něj koukám a on mi pomáhá domů. Už vidím svůj vchod. Začínám pomalu hledat klíče v bundě. Naštěstí po menším infarktu a minutovém vystřízlivění po tom, co jsem si myslela, že jsem je ztratila, vynadala jsem klíčky z kapsy.

,,Tak díky moc!" pustil mě a já se rozhodla jej obejmout. Sotva, co jsem jej chytla, jakoby mě někdo vypnul a já měla hned usnout. Všiml si toho a tak mě odstrčil.

,,Jo v klidu, tak třeba zase někdy," usmál se takovým křivým úsměvem a začal se mi ztrácet v dálce.